Radar a komunisté


Dobrý den. Základní otázka je: znáte nějaký zločin, který mají na svědomí nacisté a který by neměli na svědomí komunisté? Zná někdo takový zločin, který komunisté nespáchali a nacisté ano? Tato hnutí a tyto ideologie byly zcela shodné a páchaly stejné zločiny a jsou ochotni je páchat dále.
Dnes jsme asi v takové situaci, v jaké bylo Československo v roce 1947. Měli jsme se rozhodnout, jestli chceme Marshallův plán, a nebo jestli chceme poslechnout Moskvu, která nechtěla, abychom měli Marshallův plán. Všichni víme, jak to dopadlo. Všichni víme, že nám vládli zločinci. Všichni víme, že nás přivedli do poddanství a že se udrželi u moci díky okupaci sovětskou armádou. Dnes se rozčilují, že tady nechceme cizí základny, že by to bylo opakování 21. srpna. 21. srpen byla jejich vina. Nikdo nepřijíždí za noci. Nikdo tady nikoho nezatýká. Je to poctivá nabídky poctivých spojenců, díky jimž zůstala Evropa svobodná i po 2. světové válce. Protože byly základny v Něměcku, byly základny v Holandsku a to zastavilo hegemonii Sovětského svazu dále na západ. V této situaci jsme dnes, jestliže se chceme bránit, resp. dát vůli k obraně své vlastní svobody, své vlastní civilisace, svých vlastních zájmů, proti nebezpečí, proti zločincům a proti odpadlíkům od civilisace, v které umíme žít, chceme žít a víme jak žít.
Děkuji Vám.



Jan Beneš

Předneseno 26. dubna 2007 v Brně na veřejném shromážděn „Radar? Jen malá splátka za svobodu!“ na podporu zřízení radarové stanice armády USA na území ČR pořádaného Konzervativní stranou (www.konzervataivnistrana.cz).


Marshallův plán
#13#10

Za chvíli budeme mít výročí. Kulaté, šedesáté. To Československo nejprve ohlásilo, že se chce podílet na plánu rekonstrukce a rozvoje poválečné Evropy (European Recovery Program) a potom svou účast stejně rozhodně odmítlo. Po návštěvě Moskvy. Tu ministr zahraničí, Jan Masaryk, údajně komentoval slovy, že do Moskvy jel jako ministr, ale vrací se jako Stalinův slouha. Při Stalinově mentalitě dost na to, aby ho pak dal zabít, domnívám se, ale o tom nechci vést tuto řeč.
Bylo to zlomné rozhodnutí. Byl to krok vedoucí do sovětského poddanství se všemi atributy tohoto. Neb svůj plán měl nejen generál Marshall, ale měl ho i Stalin a pokud jde o nás, pak jeho místní pátá kolona, KSČ. Neboť již od časů Leninových známo je heslo, že hůře je lépe, samozřejmě pro komunisty, co osoby zvláštního ražení. Nikoli pro lidi ražení obyčejného, ty bez „planoucích srdcí“, kteří chtějí docela obyčejně normálně žít. Tak jako to chtěli oni prví američtí osadníci, toužící vybřednout z evropských malérů a evropského útlaku. Duch, který si zachovala Amerika dodnes.
Stačí zalistovat kteroukoli naší encyklopedií vydávanou před rokem 1989 a dozvíme se, že Marshallův plán měl za úkol posílit válkou oslabené posice kapitalismu v západní Evropě. O tom, že generál Marshall ho ohlásil jako plán nesměřující proti žádné zemi, ale jen proti chudobě a zoufalství, o tom, že byl nabídnut i SSSR a nám, a že jsme ho odmítli, zajisté ani slovo. Neb tyto encyklopedie byly vydávány pod vedením komunistické strany, že? Lidmi, kteří vždy vynikali v tom jak zakrýt své myšlenky slovy.
Jak to pak dopadlo už snad máme jakési ponětí. Kam nás poddanství přivedlo, snad také. Že ho nakonec musela naše koloniální velmoc utvrdit přímou vojenskou intervencí a dosadit si vládu ještě o cos méně kompetentnější věcem našim než ty předešlé, doufám taktéž. Přijeli v noci. O málo později si okupanti, právě v blízkosti obcí dnes pořádajících „referenda“ o umístění radaru americké protiraketové obrany, vybudovali své raketové základny. Namířené na západní Evropu a umístili v nich své zbraně, včetně těch nukleárních. Referenda se jaksi nekonala. Rakety si odvezli. Sila jsou tam dodnes. Občané hlasující v těch „referendech“ a odmítající „cizí“ vojáky ve svém sousedství, tam dnes mohou, na rozdíl od okupačního času, vyjít na procházku.
V roce 1934 polský maršál Pilsudský (dosazený 1926 do své téměř diktátorské posice dělnickou socialistickou stranou, mimochodem) navrhoval Francii a Československu vojenskou akci proti Německu a to za účelem sesazení Hitlera. Byl odmítnut. Snad a také pamatujeme, jak ti, kteří nechtěli vidět narůstající nebezpečí následně dopadli. Patřili jsme k nim. Že to byly i československé tanky, které pak pod Guderianovým velením devastovaly Francii, je myslím jen malé zadostiučinění. Větší škoda nám nastala ztrátou důstojnosti danou tím, že jsme za svou svobodu nebojovali. Potom stejně přišla a patřili jsme, hrdě, k vítězům oné války. Jen potracená důstojnost se nějak nedostavila a „vybojovaná“ svoboda se neukázala tím, co jsme si pod tím pojmem představovali.
Na světě je vždy jakési nebezpečí. My dnes máme rozhodovat, v případě té radarové základny, zda si přejeme být mezi těmi, kdo mu chtějí včas čelit. Už samo vědomí, že komunisté jsou proti, by mělo stačit k tomu, být pro. Dosud přece věří na to, že naše hůře je lépe pro ně a pokud co činí, činí tak proto, aby bylo hůře. Vše ostatní je jen „ptydepe“. Americká vojenská přítomnost v Evropě po roce 1945 zachránila onu část Evropy, kde se konala, od poddanství. Je úplně jedno má-li být základna jen americká, či v rámci NATO, neb bez USA je NATO nic. Veškerá řeč o tom, že ano, ale,... je zastíracím manévrem lidí nepřejících lidské svobodě, ve smyslu oné civilisace v níž žijeme, chceme žít a jedině žít umíme. Dtto publikace jakýchsi technických informací, navíc většinou naprosto neověřitelných, představujících pro naprostou většinu z nás oblast v níž se nevyznáme.
Pan Putin nedávno srovnal vybudování předmětné základny s umisťování amerických raket Pershing v Evropě za Reaganova času. Byly zde umisťovány jako odpověď na sovětské, včetně těch, po nichž zůstala ona svrchu zmíněná sila v Brdech. O tom už se pan Putin jaksi nezmínil. Jak ony „závody ve zbrojení“ nakonec dopadly pro SSSR, a že jsme na nich vydělali únikem z poddanství, už se rovněž neví?
Ano základně, bez ní nám obyčejným lidem, věřícím, že lépe je lépe, bude rozhodně hůře.


29. dubna 2007

Jan Beneš

Se souhlasem autora převzato z Neviditelného psa.