V první části dopisu chválíš otevřenost k inovacím. Samotná otevřenost ke změnám je v obecné poloze hodnota neutrální, jde přeci o to, jakou změnu v jaké věci máme na mysli. Jistě uznáš, že některá stanoviska jsou do té míry stabilizovaná, neboť pravdivá, a jejich obsahová změna není tudíž žádoucí. Svým poukazem na vhodnost aristotelsko-tomistické metody nedogmatizujeme filosofii sv. Tomáše, neboť dogmatičnost se s filosofií míjejí. Považuji tuto metodu za adekvátní z toho důvodu, že je její vhodnost a oprávněnost kriticky ověřitelná, a že její alternativy jsou vnitřně rozporné. Učitelský úřad Církve, který jako katolík jistě uznáváš za směrodatný, se k daným otázkám také vyjádřil. Nedogmatizoval sice žádnou metodu, nicméně jednoznačně poukázal na neslučitelnost novověkých filosofických metod s katolickou věroukou. Vztah mezi filosofií a teologií je povýtce intimní, omyly ve filosofii se promítají v teologickém myšlení. Novověký subjektivismus, racionalismus, empirismus, existencialismus a jiné "ismy" vzhledem ke svým - neprověřeným a dogmaticky, tedy nekriticky traktovaným - anti-metafyzickým axiomům mají v teologii destruktivní účinky. Modelovým příkladem je otázka dokazatelnosti Boží existence přirozeným rozumem. Novověká filosofie je jako celek k možnostem takového důkazu skeptická, příp. otevřeně negativistická, to má ale mimořádně závažné důsledky pro další teologické zkoumání. Není vůbec náhodou, že mnozí teologové užívající metody novověké filosofie, dospěli a dospívají z tohoto důvodu ve svých teologických závěrech k závěrům neslučitelným s katolickou naukou.

Ano, filosofie musí zůstat kritická, to je ale hodnota, kterou se novověká filosofie honosit nemůže, neboť nereflektuje kriticky svoji noetickou skepsi. Kritická reflexe této skepse by totiž zpochybnila věrohodnost vlastní pozice, neboť požadavek skeptičnosti a nedokazatelnosti její pravdivosti by musel být vztažen i na ní.

Proč nám, milý Viktore, podsouváš, že chceme držet kandidáty kněžství v myšlenkovém ghettu a odtrženosti od skutečného světa? Vůbec ne! Jen ať studují novověkou filosofii, ať se seznamují s jinými vyznáními, jde jen o to, jakým způsobem. Moje představa je taková, že by měli dokázat racionálně argumentovat v neprospěch těchto alternativ, na rozdíl od mnoha mých oponentů, kteří chtějí výuku těchto alternativ z důvodu, že s s nimi sami v různé míře ztotožňují.

Pokud jde o myšlenkové ghetto, mohu dnes již naštěstí srovnávat. Skutečné myšlenkové ghetto, intelektuální povýšenost, naprostý nedostatek kritičnosti, sebereflexe a ryzího dialogu, kult osobnosti - to jsou jevy, které znám osobně od Nejsvětějšího Salvátora a spřízněného prostředí a které přispěly k tomu, že jsem se, již osvobozen od této nezdravé mentality, mohl seznámit s tím, co Církev skutečně kontinuálně učí i s tím, jak se má kriticky filosofovat.