16. července 2002 uspořádala Helsinská komise Kongresu Spojených států už třetí konferenci o restituci majetků zabavených totalitními režimy ve střední a východní Evropě.

Celý průběh konference v angličtině je uveřejněn na internetu. Adresu uvedeme na konci. O tom, že restituce je stále v popředí politiky Spojených států, svědčí projevy účastníků. Uvádíme z nich jen výňatky, poněvadž celou konferenci není možno pro její rozsah otisknout.

Předseda komise, senátor Ben N. Campbell:

"Mnoho Američanů bylo poškozeno proto, že uprchli před nacismem nebo před komunismem. Velmi často unikli jen se svým životem a museli zanechat svůj celý majetek. Spojené státy uzavřely dohody s mnohými vládami o náhradě škod amerických občanů. Mnoho lidí, kteří jsou dnes americkými občany nebyli zahrnuti do těchto úmluv, protože nebyli americkými občany, když byl jejich majetek zabaven. Tato komise uspořádala konferenci o restitucích ve střední a východní Evropě před třemi lety. Tehdy jsme slyšeli o těchto vládách, že nemají vůli vrátit majetky zabavené předchozími nedemokratickými režimy. Taky zde byly popsány neúčinné a zkorumpované soudní systémy a vládní organizace. Bohužel musím řici, že v případech popsaných při minulé konferenci se neudělal žádný pokrok. Američtí Češi dodnes nemohou žádat o restituce kvůli svému americkému občanství. Navrácení majetků a odškodnění jsou důležité pro hospodářský a politický vývoj postkomunistických zemí."

Christopher H. Smith, místopředseda komise:

"Restituční zákony jsou neúčinné, protože obsahují diskriminační podmínku občanství, takže upírají restituci těm, kteří uprchli před minulými režimy. To je nejvýraznější v České republice, kde podmínka občanství diskriminuje lidi, kteří našli útulek ve Spojených státech, na rozdíl od jiných zemí. Úmluva o vzájemné ztrátě občanství nebyla ve Spojených státech v platnosti od roku 1960 ale Česká republika ji odmítala zrušit a zrušila ji až v roce 1997, když už prošla lhůta pro podávání stížností."

Senátorka Hillary Rodham Clinton:

"Restituce majetků amerických občanů je problém, na který se opravdu musí soustředit vlády východní a střední Evropy."

Representant (poslanec) Steny H. Hoyer:

"Někteří lidé se domnívají, že tento problém zmizí, jestliže se bude čekat hodně dlouho. S tím nesouhlasím. Mnoho stížností, které dostáváme je možno snadno vyřešit. Řešení však bylo zablokováno vládními úřady nebo soudy, které jednají zlovolně. Takové skvrny nikdy nezmizí. Jsem přesvědčen, že vrácení majetků zabavených nacisty a ukradených komunisty má takovou morální důležitost, že se musí provést co nejdřív."

Olga Jonas, Free Czechoslovakia Fund:

"Není to jen problém občanů Spojených států, kterých se to přímo týká ale i českých občanů. Je to především důležité proto, aby bylo v České republice zakotveno právo. Od roku 1990 usilují Češi o zbudování právního státu s tržním hospodářstvím. Vracení majetků zabavených nacisty a komunisty se provádí jen váhavě a často je naopak toto nezákonné zabavení potvrzeno novou vládou, kde dosud bývalí komunisté okupují klíčové pozice ve vládních úřadech i v justici. Teď už je zřejmé, že politika české vlády má jen jediný cíl a to ochránit komunistické funkcionáře, kteří se těchto majetků zmocnili. Všechna jiná vysvětlení, kterými se čeští činitelé na Západě hájí, jsou falešná. Zákon 119/1990 totiž zrušil všechny zabavovací rozsudky ke dni kdy byly vysloveny, takže skutečné vlastnictví nebylo ztraceno ani na jediný den. To také několikrát potvrdil český Ústavní soud. Nižší soudy však, na pokyn z vládních míst, odmítají majetky vracet. To je, bohužel, dalším svědectvím toho, že Česká republika dosud není právním státem. Tento postoj české vlády porušuje článek 26 Úmluvy o politických a občanských právech, což opakovaně odsoudil Výbor Spojených národů pro lidská práva. Tato rozhodnutí mají v České republice platnost ústavního zákona. Bylo by velice účinné, kdyby jednotliví činitelé, kteří se na upírání základních lidských práv podílejí, byli pohnáni k zodpovědnosti. Tito lidé se podílejí na svévolném a diskriminujícím pronásledování amerických občanů a jejich rodin. Z rozsáhlé korespondence s postiženými máme jmenovitý seznam. Těmto lidem by Spojené státy neměly dovolit vstup na americké území. Tento návrh by se měl vzít v úvahu při probíhající revizi vizové politiky Spojených států.

Celý průběh konference najdete na
http://www.csce.gov/briefings.cfm?briefing_id=220

Jan Sammer,
Česká koordinační kancelář
1103-100 Antibes Drive
Toronto, Ontario
Canada M2R 3N1