Díky dělbě práce mezi dvěma hlavními televizními stanicemi nám novoroční oběd zpestřili hned tři králové české politiky. K našemu politickému folklóru bohužel patří jejich soupeření, přecházející často do otevřených projevů nesnášenlivosti, přičemž vůdcové obou vedoucích politických stran občas dokáží potlačit vzájemnou kritičnost, je-li možné provést nějakou zlomyslnost prezidentovi. Prezident jim ostatně nezůstává nic dlužen. Z tohoto hlediska "novácká" Sedmička a následující novoroční projev prezidenta nepřinesly nic překvapujícího. Vystoupení všech tří čelných politiků byla korektní, plná chytrých myšlenek a obvyklé vzájemné "štulce" byly úhledně zabaleny do hedvábného papíru. Nikdo z nich neřekl nic, co by se od něj nedalo očekávat. Zajímavá byla snad pouze blízkost prezidentových a Zemanových názorů na žádoucí směr vývoje Evropské unie.

Pokud mě přesto pobouřilo spojení Sedmičky a novoročního projevu, pak je příčinou zřejmé úsilí televize Nova nevkusným způsobem sdělit národu, na které straně v rozmíškách mezi čelnými politiky stojí. Není nic špatného na tom, nesouhlasí-li někdo s prezidentovými názory. Prezident je ale národem vnímán jako jeden ze symbolů české státnosti a přísluší mu proto přiměřená úcta a formální zdvořilost, které by měla dbát i soukromá televizní stanice. Novoroční projev prezidenta se časem stal součástí novoročního rituálu a čekají na něj i lidé, kteří se jinak celý rok o jeho vystoupení nezajímají. Pětiminutové překrytí "Sedmičky" s novoročním projevem proto zavání neuctivou schválností: kdo chtěl sledovat do konce jiskření intelektů pánů Klause a Zemana, musel si odpustit začátek prezidentova projevu. Byl to drzý, klackovský posunek, kterým televize Nova ukázala, že takový nesmysl, jako je prezidentův novoroční projev, je pod rozlišovací úrovní jejího pohledu a není třeba jej brát v úvahu při sestavení rozvrhu vysílání. Ještě závažnějším dokladem nedostatku dobrého vkusu ve vztahu k prezidentovi byla úvodní část "Sedmičky", moderátorkou vyhrazená úvahám nad loňskou "televizní vzpourou". Přiznám se, že jsem nikdy nesympatizoval se "vzbouřenci" a obdivoval jsem statečné vystupování Jany Bobošíkové. Nesouhlasil jsem s prezidentovým názorem, připouštějícím neposlušnost domněle špatných zákonů. Považuji však při nejmenším za nevkusné, že Nova bezprostředně před novoročním projevem zahrozila na prezidenta prstem pro zmíněný postoj právě záznamem dobových výroků Vladimíra Železného, jehož vlastní úcta k zákonům je zpochybněna stíháním pro podezření ze závažné hospodářské trestné činnosti. Ctím presumpci neviny a soukromě přeji Vladimíru Železnému, aby ho soud zprostil obvinění. Ale moderátorka měla v této situaci předvídat i možnost záporného vývoje kauzy svého šéfa a použití zmíněných výroků se měla vyhnout.

Vedeme-li spojnici mezi některými výroky Vladimíra Železného v pořadu "Volejte řediteli", jeho známou "nevinnou" návštěvou u Václava Klauze a neuctivým postojem televize Nova k prezidentovu projevu, vidíme věci v novém světle. Čím více se cítí Vladimír Železný ohrožen, tím zřetelněji vstupuje do politiky a tím výrazněji prozrazuje, koho by rád viděl vítězem voleb. Zasahování nejsledovanější televizní stanice do politického vývoje je však velmi nebezpečným úkazem, jemuž by měla mediální rada rozhodně čelit. Měla by se ostatně zamyslet i nad novoročním projevem neúcty k hlavě státu.