Smrt západu
"Smrt Západu" (The Death of the West) s podtitulkem "Jak vymírající obyvatelstvo a invaze imigrantů ohrožují naši zem a civilizaci" je název nové knihy od poradce tří amerických prezidentů, autora pěti knih, syndikovaného publicisty a jednoho ze zakladatelů tří předních amerických televizních pořadů zabývajících se veřejnými záležitostmi (The McLaughlin Group, The Capital Gang a Crossfire). Patrick J. Buchanan, který se ucházel o kandidaturu za Republikánskou stranu pro prezidentské volby v letech 1992 a 1996 a kandidoval za Reformní stranu v roce 2000, ve své nové knize varuje před nebezpečím kulturního a politického zániku nejen Ameriky, ale celého západního světa - od Německa přes Anglii a Ameriku až do Japonska.
Buchanan upozorňuje, že Amerika není už tím zázračným
"tavícím kotlem", který po staletí přetvářel imigranty z celého světa v
jeden pevný, praktický a podnikavý národ, ale že se stala zmateným a kolísavým
"konglomerátem lidí, kteří nemají nic společného". Vycházeje ze statistik
Spojených národů, Buchanan vidí čtyři "jasná nebezpečí":
1)
klesající porodnost;
2)
nekontrolovanou imigraci lidí "různých barev, vyznání a kultur";
3)
vznik "protizápadní" kultury, jež se příčí tradičním náboženským,
kulturním a mravním normám;
4)
"útěk vládnoucí elity" k myšlence světové vlády.
Co se týče Ameriky, fakta jsou jasná, praví oznámení
knihy: Naše hranice jsou otevřeny, naše země je pod invazí, naše kultura je
ničena, naší hrdinové jsou napadáni a náš Bůh je sesazován z trůnu.
Třicet miliónů Američanů je narozeno v cizině, dalších
devět miliónů sídlí v Americe nelegálně a v samotné Kalifornii, populačně
největším americkém státu, Američané evropského původu jsou již nyní v menšině.
Historikové budou jednoho dne hovořit o "pilulce
západní sebevraždy," praví Buchanan, který je oddaným křesťanem a vidí v
umělé kontracepci jednu z hlavních příčin zničujících společenských a
politických změn. Americká kultura se svou nezkrotnou národnostní promíšeností,
nespoutaným pohlavním obcováním, nesmírnými všudypřítomnými rozvody a neblahou
odkřesťanštěnou" existencí nutně upadne na úroveň Třetího světa. Podobný
osud postihne i odumírající rodné obyvatelstvo Německa, Británie, Itálie, Ruska
a Japonska, zatímco ve stejnou dobu svět bude svědkem ohromného vzrůstu obyvatelstva
v Africe, Asii a Jižní Americe, neustálých převratných změn a nebezpečí
všeobecného zániku. Fakta jsou jasná, praví oznámení knihy: islám již nyní
překonal křesťanství jako největší náboženství světa a k roku 2050 jen deset
procent obyvatelstva světa bude evropského původu.
Patrick J. Buchanan vidí právě probíhající rozklad
západu jako ideologické dědictví "čtyř, kteří udělali revoluci", to jest
marxistických teoretiků Lukasce, Gramsiho, Adorna a Mareuseho, kteří od
třicátých let vedli na západě "dlouhý pochod skrz instituce" (fráze
Gramsiho). Jinými slovy, Buchanan odhaluje jako zdroj dnešního úpadku reformní
komunisty, kteří odmítli Marxovu teorii hospodářské revoluce vedené
proletariátem (neboť ten se přece postupně stává střední třídou a nemůže být
základem revoluce) a hlásali ideu pozvolného vítězství "kulturního
komunismu", jenž zničí západ tím, že nejdříve bude infiltrovat jeho školy,
umění, církve a media. Od třicátých let, říká Buchanan, levice zachvátila duši
západu natolik, že dnes máme levicový kapitalismus, levicovou politiku,
Evropskou unii a globální plány.
Marxisté z "Frankfurtské školy" třicátých a
čtyřicátých let se opravdu činili! Marxista Gyorgi Lukasc, bolševický komisař
kultury za krátké maďarské bolševické revoluce na konci první světové války a
autor "Dějin třídního vědomí", přišel s ideou zničení morálky mladých
lidí zavedením "pohlavního vzdělání" ve školách. Když se maďarská revoluce
nezdařila, začal propagovat své myšlenky na západě a nyní - po dlouhých letech
- máme sex education už i v amerických školách.
Marxista Antonio Gramsci z Itálie došel ke stejnému
závěru jako Lukasc, že totiž pracující třída nikdy nepochopí Marxův třídní boj,
dokud nebude osvobozena od klapek na očích, jež jí byly nasazeny západní
kulturou a křesťanským náboženstvím. Nyní po dlouhých letech jsme svědkem útoku
na západní kulturu, kam se jen podíváme, i v Americe.
Marxista Theodor W. Adorno, autor "Estetické
teorie" a "Dialektiky osvícení", přišel s ideou nového způsobu
hledání pravdy, který on pak objevil v myšlence rozpadnutí hodnoty. Jako
hudební kritik začal podporovat revoluční 12tonový systém, který je naprostým
odmítnutím tradiční harmonie západní hudby. V umění a architektuře našla jeho
idea své naplnění v odcizení od přírody a v popření krásy, jak to nyní vidíme v
moderních malbách. Ozvěnu Adornova učení Ize vidět také v mizení rozdílu mezi
literárními a hudebními žánry a vůbec v novém pojetí pravdy, která prý existuje
přirozeně v každém člověku a není výsledkem úsilí nějaké moudré elity.
V jedné knize, uveřejněné v roce 1950, Adorno doslova
prohlásil, že každý, kdo se drží starých tradičních měřítek, má autoritativní
povahu, která je v podstatě fašistická.
V Německu vynořilo se od dvacátých let několik
marxistických hnutí tak, že dlouhodobý komunistický kulturní útok na západ byl
nakonec shledán důležitým a mnoho učenců se započalo jím zabývat. Nezávislý
týdeník American Free Press (leden 2002) nazval činnost "kulturního
komunismu" "vivisekcí Ameriky", věnoval mu celou zvláštní
přílohu a otevřeně prohlásil toto: "Komunisté ztratili studenou válku, ale
vyhrávají válku kulturní: Je na čase, abychom je pranýřovali a jejich útok
odvrátili!" Jednotlivé články týdeníku rozpracovaly pak myšlenky
redakčního úvodníku, jenž má název "Význam kulturního komunismu." F.
C. Blahut nazval svůj článek "Komunismus není mrtvý, jen se
přejmenoval." Historik William Lind má své názory ve článcích
"Podvrat západních tradicí má původ v cizí marxistické klice v
Německu" a "Kult správnosti infikuje lidi ve Spojených státech."
Dr. E. Michael Jones, akademik, který už po mnohá léta studuje změny v kultuře
a působí jako redaktor časopisu "Kulturní války", přispěl článkem
nadepsaným "Účast nadací na překrucování kultury." Úvaha Jamese P.
Tuckera ml. má titul "Může Amerika přežít politickou správnost (political
correctness)? A poslední článek "Kulturní úpadek může být příšernou
hrozbou pro budoucnost" je souhrn myšlenek vzatých z projevu Charlestona
Hestona na právnické fakultě Harvardské university ze 16. února 1999, jehož
tématem byl boj s kulturní válkou.
Organizátorem jednoho marxistického hnutí třicátých
let byl milionář Felix Weiss, který svolal "První marxistický pracovní
týden". Ředitelem jiného zárodkového hnutí, takzvaného Institutu pro
sociální výzkum, byl Horkheimer.
Marxista Marx Horkheimer, autor "Zatmění
rozumu," přišel s ideou boje proti západní kultuře jako
"nihilismu," který pomalu odežírá podstatu civilizace, kde
"objektivní rozum" (schopnost lidské mysli určit normy dobra, krásy a
pravdy) prošel ohromným "kulturním zatměním" tak, že jen subjektivní
rozum" (schopnost kout pikle, plánovat a "kalkulovat") dochází
dnes všeobecného uznání. To ovšem vede ke společnosti, ve které nejhorší formy
barbarismu jsou živeny nejjemnějšími myšlenkovými metodami a tedy ke zdegenerované
technologické-byrokratické společnosti, jež nezasluhuje koneckonců nic jiného
než nejtvrdší kritiku a změnu doleva - tedy revoluci - prohlásil Horkheimer.
Marxista Herbert Marcuse, jiný člen "Institutu
pro sociální výzkum," přišel do Ameriky a jako profesor kalifornské
university v San Diegu vstřiknul injekci kulturního marxismu do studentských
rebelií šedesátých let. Byl to Marcuse, který vynalezl heslo "Soulož, ne
válči!" (Make love, not war). Marcuse také prohlašoval, že potřebujeme "mnohotvárnou
zvrácenost" (polymorphous perversity), jež vytvoří společnost polapenou v
nekonečné nedospělosti. Tato teorie Marcuseho se pak stala základní četbou
takzvané Nové levice v šedesátých letech. Marcuse také razil pojem
"potlačující snášenlivost" (represivní tolerance), to jest ideu, že
snášenlivost různých názorů (kterou my nazýváme svoboda) je ve skutečnosti
formou útlaku. Přitom propagoval "osvobozující snášenlivost"
(liberation tolerance) tj. snášenlivost pro všechna levičácká hnutí a nesnášenlivost
pro všechna hnutí zprava.
Jinými slovy, že všech těchto věcí vzešla political
correctness našich časů.
Publicistka Lida Bowles napsala v jednom úvodníku
toto: "Amerika je na kluzkém svahu... Je těžké porozumět dalekosáhlým
důsledkům dnešních událostí. Je opravdu nesnadné poznat, zda nějaká událost je
na vedlejší koleji dějin či dočasnou módou či hlavním proudem."
(Conservative Chronicle, 16. leden 2002).
Nejnovější kniha Patricka Buchanana "Smrt
Západu" významně přispívá k našemu pochopení trvajícího boje se zákeřným
komunismem, ve kterém nepřátelé svobody nutno neúprosně odhalit a odstranit!
Prof.
Dr. Ing. Libor Brom