Prostě to udělejte…
Sociální pojištění a zdravotní pojištění… v první řadě není žádné pojištění. Tedy to, co si většina z nás platí ze svých příjmů. Výše „pojistného“ totiž není spojena s žádným rizikem, které na nás někde záludně číhá, ale s výší těchto příjmů. Jde o sociální a zdravotní daň. Část této daně „za zaměstnavatele“ platí zaměstnavatel. Uvozovky proto, že každý si u svého zaměstnavatele i na tuto část musí vydělat a když zaměstnavatel svého zaměstnance přijímá do pracovního poměru a uvažuje, zda se mu zaměstnanec vyplatí, kalkuluje samozřejmě i s touto položkou. Ano, dnes už to není nic nového.
Strana konzervativní smlouvy k tomu ve svém programu v roce 1998 uvedla toto: „Strana konzervativní smlouvy navrhuje změnu placení a vykazování zdravotního a sociálního pojištění tak, aby část tohoto pojištění, kterou dnes hradí zaměstnavatel, byla součástí hrubé mzdy zaměstnance a byla z této hrubé mzdy odváděna. Přitom je třeba zajistit, aby provedením této změny nedošlo na jedné straně ke zvýšení povinných odvodů obyvatel a na straně druhé ke snížení čistého příjmu jednotlivých osob. Změna má odstranit skryté odvodové zatížení tak, aby každý občan věděl, kolik peněz státu ze svého příjmu skutečně platí a mohl tak odpovědně posuzovat programy a návrhy levicových sociálních demagogů.“.
Konzervativní strana se vyjadřuje takto: „Veškeré daňové povinnosti, které plní zaměstnavatel za zaměstnance, převést na zaměstnance, s cílem neumožnit nesolventním zaměstnavatelům pokračovat v podnikání a hromadit daňové dluhy. Předkládání podkladů pro finanční úřady za zaměstnance zůstane povinností zaměstnavatele.“.
Od dob existence zmíněných programů se na toto téma namluvilo mnoho jak v různých diskusích, tak i v horních patrech naší politiky. Ale výsledek žádný. Jde o daň, má být transparentní a přesto, že si to dnes již řada lidí teoreticky uvědomuje, je něco zcela jiného tu skutečnost na vlastní výplatní pásce prakticky uvidět. Že tomu tak opravdu je, dokladuje následující příklad.
Pan Dušan Ferbas je jedním z těch, kdo zaměstnávají. Pan Ferbas je též toho názoru, že výše daní má být pro každého co nejprůhlednější. Zamyslel se a přišel na to, že by bylo dobré si v první řadě zamést před vlastním prahem. Rozhodl se nejprve prozkoumat, zda něco brání tomu, aby zkrátka ve své firmě Embedded Technologies s.r.o. na výplatní pásky svých zaměstnanců uváděl nikoli tzv. „hrubou mzdu“, ale jejich skutečný celý výdělek a z něj realizované odvody. A zjistil, že v cestě tomu nestojí nic. A udělal to. Výsledek skutečně odpovídá předpokladu. Přesto, že všichni zaměstnanci firmy jsou vysokoškolsky vzdělaní, pohled na výplatní pásku a celková výše odvodů, kterou na ní našli, je velmi překvapil. Samozřejmě nepříjemně. A co teprve, když si to připomenou každý měsíc?
Vážení čtenáři, Vy, kteří máte tu možnost, rád bych Vás zdvořile požádal: zachovejte se stejně, jako pan Ferbas. Nebo nejste-li zaměstnavatelé, zkuste, prosím, pokud je to možné, k tomuto kroku Vašeho zaměstnavatele vyzvat (já to udělám). Případně si s námi a mezi sebou vyměňte zkušenosti, jak celá věc proběhla, zda Vaši zaměstnanci, resp. kolegové zareagovali a jak. Mnoha lidem otevřete oči a pro Českou republiku, tedy pro nás všechny, uděláte velmi dobrou věc. Soudím, že rizika z toho pro Vás neplynou žádná. Prostě to udělejte. Díky.
V Brně, 18. prosince 2006
Jan Kubalčík,
místopředseda Konzervativní strany
mistopredseda2@konzervativnistrana.cz
www.konzervativnistrana.cz
P.S.: Pokojný zbytek Adventu a požehnané Vánoce!