Vážený pane Hofhanzle,

pečlivě jsem si přečetl Váš článek. Naprosto mne oslnil Váš v článku citovaný projev v poslanecké sněmovně z roku 1993. Je obdivuhodně výstižný, ve své době statečný a zaslouží si obdiv.

K článku mám jen několik poznámek:

a) Jelikož jsem v době, kdy se u nás jednalo o osudu komunistů začátkem devadesátých let pracoval jako novinář v Moskvě a domácí události mi dosti unikaly, nedovedu zcela posoudit míru odpovědnosti tehdejších politiků za smírčí postoj vůči komunistům. Stále se mi vnitřně vnucuje myšlenka, zda je Havel hoden odsudku za svůj postoj. Myslím si, že to byla velká chyba jeho politické garnitury, že komunistickou stranu nezakázal. Ale stále mám na paměti starou zkušenost, že je po bitvě každej pěšák chytrej. Historické sudby, myslím, musí přijít teprve tehdy, zda Havel svůj omyl dokáže či nedokáže reflektovat. To, že nesměle a okrajově přiznal svůj omyl citátem, který ve svém článku uvádím, by měl být počátek jeho sebereflexe. A jsem mu za to vděčný.

b) Nepochopil jsem, v čem nemám pravdu. Možná, že by to chtělo v článku říci, či lépe vysvětlit. Pravděpodobně máte na mysli mé tvrzení, že havlovský princip "buďme lepší než oni" není tou zásadoou, která by měla dále platit? Jsem přesvědčen o tom, že platí stále. A jedním dechem dodávám, že však už vypršel timeout, který tenkrát komunisti dostali jako nezasloužený dárek. Nevím, možná máte na mysli, že nemám pravdu v něčem jiném, ať hledám jak hledám, ve vašem článku to napsáno není. Je to škoda, protože bych o své nepravdě mohl alespoň přemýšlet.

c) Chtěl bych vás ujistit, že můj život nebyl dobrodružný, nýbrž zvídavý.

d) Nepocházím z komunistické kultury, neboť jsem celý svůj produktivní život do roku 1989 neměl s kulturou nic společného, pokud není považován za kulturní způsob života, který jsem vedl například ve vaťáku a v gumákách na velkodole Maxim Gorkij u Bíliny nebo v maringotkách u vrtných souprav. Možná, že jsem Vás ale třeba nepochopil - možná máte na mysli, že v komunistické kultuře vyrůstal každý, komu je dnes více než třicet let, to jest včetně vás. Mých dvacet let dospělého života před rokem 1989 byla strastiplná cesta mého soukromého i společenského odporu vůči režimu.

e) Ubezpečuji Vás, že si morální rozměr devastace komunistickým režimem uvědomuju stejně jako vy. Ale snažím se využít cesty, jak udělat to, co vy jste jasnozřivě řekl už v roce 1993 - najít způsob, jak odstranit cizorodé těleso z našeho parlamentního systému a komunistickou stranu zakázat. Nevím, co je na tom chybného. Zda se tato cesta osvědčí se ukáže. Nikterak přitom nepopírá váš názor (konec konců i mnou sdílený), že devastace dnešní společnosti pramení z nevypořádané minulosti. Ve svém článku proto mluvím o vysušení bažiny. A abych pravdu řekl, od člověka, který ve mně svým projevem vzbudil takový respekt, bych čekal podporu, tím spíše, že si jistě dovede představit jaký boj s větrnými mlýny mnou naznačené snažení představuje. Věřte, že mantinely jsou stále užší - ale není to ani vaše ani moje vina. Nešijte do mně, jsme na jedné lodi.

f) Napište mi, prosím ,dvě tři věty v čem nemám pravdu. Kvůli přemýšlení. Úplně po lopatě: Pane Štětina, nemáte pravdu, protože.......

S přátelskou úctou Jaromír Štětina