Zakletý drsný příběh ze života

Tento příběh je zakletý. Vypráví o zločinu, od jehož uskutečnění v těchto dnech uplynou již čtyři roky.Přesto zůstává neobjasněn a nepotrestán, i když pachatelé jsou pravděpodobně známi. Příslušné orgány se případem nikdy nechtěly zabývat. Ani po čtyřech letech se za svůj postoj k němu a mizerné výsledky nestydí a s obětí jednají jako s obtížným hmyzem. Vyšetřování vázne na důkazní nouzi. S ubíhajícím časem se naděje na usvědčení pachatelů snižuje a naopak roste šance na promlčení jejich darebáctví. Zvrat by nejspíše mohlo přinést zveřejnění případu a jím vyprovokované svědectví někoho z pomocníků při činu, který si tehdy nebyl vědom, na čem se podílí. Ale z neznámých důvodů o věci nechce nikdo psát, a když už se najde někdo, kdo napíše, nenajde se redakce, která by příběh nechala zveřejnit. Přesvědčil se o tom i jeden z renomovaných investigativních novinářů, kterého nedůvěra k vyprávění oběti přiměla k provedení vlastního šetření, rozsahem dobře srovnatelného s policejním. Jeho neméně proslulá ctihodná redakce však nepovolila otištění již hotového článku. Dostane-li se tento text přece jen k očím čtenáře, bude to malý zázrak.

Je to příběh malé prodejny a restaurace španělských vín a potravin, která se až do října 1996 nacházela v romantickém prostředí dvora jednoho starobylého staroměstského domu.Byla oblíbeným místem posezení známých herců, televizních pracovníků či muzikantů.

Prodejna neměla kasovní úspěch, takže majitel se nakonec rozhodl ji opustit a předat jej solventnějšímu zájemci. Když se však dostavil 21. října 1996 na místo, aby se zájemcem na místě dohodl podrobnosti, zjistil, že není co předávat. Nedostal se do prodejny ani do restaurace. Zámky byly vyměněny a na dveřích viselo oznámení, že novým provozovatelem je firma pana XY, shodou okolností později zmiňovaného sdělovacími prostředky také v souvislosti se skandálem s mnohamilionovým přefakturováním prací při významné státní zakázce. Dočasnou správou obsazených místností byl podle téhož oznámení ustanoven majitel protější kavárny. Pohled do oken prodejny prozradil, že došlo k její úplné likvidaci: přes noc zmizelo vnitřní zařízení i zásoby, ze zdi byly vytrhány vypínače a zásuvky, stejně jako důmyslná soustava osvětlení za čtvrt milionu korun. Restaurace byla znepřístupněna výměnou zámku. Až za měsíc, kdy po jistém zdráhání byl okradenému umožněn odvoz neukradených zbytků vybavení, se ukázalo, že odtud zmizely nejcennější části úplně nového kuchyňského zařízení, jako sporák, chladničky, fritéza a další. Nový správce, který se až dosud vždy choval jako kamarád a dobrý soused, projevil nad událostí lítost, okradenému mezi čtyřma očima prozradil pachatele a soucitně mu sdělil, že jim tento čin rozmlouval, bohužel však neuspěl. Vypověděl mimo to, že pachatelé si díky vlivu jistého vysokého státního úředníka (který později jako vzácná výjimka musel opustit svůj úřad v souvislosti s výše zmíněným skandálem) zajistili blahovůli policie, která případné trestní oznámení určitě vyšetřovat nebude. Domněnku o předem zajištěném laissez-faire podpořil pak i úředník ze sekretariátu zmíněné důležité osobnosti, který nelenil informovat přítele poškozeného o nevoli svého šéfa kvůli trestnímu oznámení na jeho chráněnce.

Svědci později vypověděli, že likvidaci provozovny připravovali celou noc neznámí lidé, kteří na dotazy odpovídali, že pracují na objednávku majitele. Ten se měl rozhodnout přestěhovat zařízení do své další provozovny, a to na Kladno. S tímto tvrzením ladila i kladenská poznávací značka bílomodrého skříňového vozidla, které věci odvezlo. Legenda zněla pravděpodobně, protože kladenská provozovna skutečně existovala.Přesto zůstala jen legendou. Odcizené zařízení a zásoby definitivně zmizely.

Poškozený majitel se obrátil na policii. Když se po dvou hodinách od volání na tísňovou linku nedočkal žádného projevu zájmu, odebral se na blízké místní oddělení policie. Nedomohl se ani sepsání protokolu a policista, který se s ním šel na místo podívat, usoudil, že nemůže nic podnikat, pokud poškozená společnost nezjedná vstup do obsazených místností. Okradený pak podal písemné trestní oznámení státnímu zastupitelství a stěžoval si kontrolním orgánům policie na nezájem místního oddělení. Naivně se domníval, že policie vyrazí po dosud nevychladlé stopě a pachatelé budou brzy po zásluze potrestáni. Nedělo se však vůbec nic. Maximálně pak probíhal kompetenční ping-pong mezi pořádkovou policií, úřadem vyšetřování a kriminální službou. Inu, mnoho psů, zajícova smrt... Po řadě stížností až po několika týdnech bylo provedeno několik formálních výslechů a případ byl odložen s tím, že není vůbec jisto, zda se skutek stal. Klíčový svědek, výše zmíněný nový správce objektu , odepřel výpověď z obav, že by si přivodil trestní stíhání. Poškozený nevěřil při čtení policejního usnesení svým očím: byla snad provozovna, kterou prošly stovky zákazníků, pouze jeho přeludem? Zbláznil se on, nebo policisté ? Postoj státní zástupkyně byl ještě "zábavnější”: nejen, že potvrdil policejní závěry, ale navíc obsahoval doporučení, aby se poškozený domáhali odškodnění občanskoprávní cestou - jako by bylo možné uplatňovat touto cestou nároky vůči neznámému pachateli. Zdálo se, že věc je ztracena, protože proti usnesení obvodního státního zástupce není již další stížnost přípustná.

Okradený majitel se však nevzdal a začal zaplavovat úřady stížnostmi. Nakonec uspěl. Vyšetřování bylo obnoveno a tentokrát se jej ujal vyšetřovatel obvodního úřadu vyšetřování. Jeho pozice byla ovšem velmi těžká, protože od činu již uběhlo tři čtvrtě roku a místní oddělení policie v prvé etapě neučinilo sebemenší pokus o zachycení stop pachatelů. Přestože vyslechl řadu svědků a podezřelých,vyšetřovatel nic podstatného nezjistil. Nový uživatel objektu sice určil osobu, která mu předala ihned po loupeži klíče od provozovny, čímž k ní obrátil podezření ze spoluúčasti, ale to vyšetřovatele nezaujalo. Znova pozval k výslechu správce objektu, který opět odepřel výpověď. Vyšetřovatel nakonec věc znova odložil s tím, že sice došlo k trestnému činu, ale pro nedostatek důkazů nelze obvinit konkrétní osobu. Stejně jako v prvém kole, i tentokrát státní zástupkyně potvrdila správnost závěrů vyšetřování. Ani kontrolní orgány policie a úřadu vyšetřování neshledaly na tomto hubeném výsledku nic špatného.

Poškozenému se sice podařilo ještě jednou dosáhnout obnovení vyšetřování, ale další průběh se opakoval. Od té doby se marně domáhá změny přístupu příslušných orgánů k případu. Žádal například, aby policie případ zveřejnila v pátracích relacích, aby vyšetřováním byly pověřeny jiné složky než ty, které prokazatelně nejsou schopny dospět k výsledku. Upozorni také na malý tlak na podezřelé, kteří byli za celé čtyři roky u výslechu pouze dvakrát. Výsledek: opakovaná sdělení odpovědných činitelů, že mimo drobných pochybení byl postup policie, vyšetřovatele i státních zástupců v naprostém pořádku. Zákon byl dodržen, na zničenou prodejnu je třeba zapomenout.

V roce 1999 začal poškozený upozorňovat na to, že účastníci této vyšetřovací frašky se svým přístupem k případu mohli případně dopustit trestného činu. Vyšetřovatel Úřadu vyšetřování pro ČR jeho podání vyhodnotil jako trestní oznámení, postoupil je však k dalšímu řízení místně příslušnému Úřadu vyšetřování pro hl.m. Prahu. Ten se ovšem necítil názorem vyšetřovatele ÚV ČR vázán a podání vyřídil jako běžnou stížnost. Uznal ji však za oprávněnou, omluvil se za neúspěšné vyšetřování a přislíbil nápravu. To se stalo na přelomu roku a snaha o nápravu se tím vyčerpala. V uvedené době získal poškozený také materiály, z nichž vyplývalo, že dozorující státní zástupkyně se opakovaně postavila proti názoru kontrolního útvaru úřadu vyšetřování,který požadoval, aby vyšetřovatel obvodního úřadu provedl další konkrétní úkony k doplnění vyšetřování. Dotyčná dáma usoudila, že další péče věnovaná případu by nebyla efektivní. I kdyby měla pravdu, zůstává skutečností, že zanedbání případu nezavinil okradený, ale policisté, vyšetřovatelé a státní zástupci. Poškozený nemůže přece být kvůli jejich pochybení zbaven práva na spravedlnost, ať už je to s efektivitou činnosti policie jakkoli.Pokus o vyvození trestní odpovědnosti těch, kteří případ přivedli do stavu obtížně napravitelné důkazní nouze, poškozený opakoval v letošním roce. Tentokrát se obrátil na inspekci ministra vnitra. Ta se však bez jakéhokoli vyšetřování ani nezačala případnou trestní odpovědnosti aktérů čtyřletého nevyšetřování zkoumat a podání vyřídila jako běžnou stížnost, částečně opodstatněnou. Stížnost ministrovi vnitra na tento postup jeho inspekce byla postoupena k vyřízení ... zpět inspekci ministra vnitra, s předem známým výsledkem. Stížnost vrchní státní zástupkyni pro ČR putovala pak instančním postupem směrem dolů, kde je každému státnímu zástupci jasné, že okradený je obtížný stěžovatel, jemuž není třeba ani odpovídat. Trestní stíhání policistů, vyšetřovatelů a státních zástupců je v podmínkách našeho právního neřádu nesmyslný nápad: kapři si přece nevypustí rybník.

Po čtyřech letech je došetření případu málo pravděpodobné. Pachatelé způsobili okradenému značnou hmotnou škodu a bezohlednou likvidací výsledků jeho několikaleté práce mu způsobili těžké trauma. Orgány činné v trestním řízení svým postojem k nápravě hmotných škod nepřispěly, morální škody naopak umocnily. Daly poškozenému tvrdou lekci o tom, že oběť násilí nemá zaručenu naději na ochranu a časté kritizování neomylných a kontrole se vymykajících a možná někdy i s pachateli sympatizujících orgánů činných v trestním řízení může poškozeného změnit v obtížný hmyz, jemuž prostě nebude vyhověno, byť byl stokrát v právu. Jeho stížnosti byly bezúčelné. Až na nějaká drobná pochybení spíše administrativního rázu a "objektivní příčiny” počátečních nekonečných průtahů vyšetřování nic závadného se nezjistilo. Všichni policisté a vyšetřovatelé konali, co měli. Jen ten čas tak nějak utekl a stopy zavál vítr, takže pachatelé zůstávají v klidu a jejich oběti zbývá jen bezmocné skřípání zubů ... Orgány, které by měly zjednat nápravu, okradenému vzkázaly v podstatě totéž, co kdysi pachatelé: zapomeňte,že jste měl nějakou provozovnu a věnujte se něčemu užitečnějšímu. Proti jistým lidem nemáte šanci. Dočkají se vůbec poškozený a pachatelé této ostudné kauzy spravedlivého soudu ?

Martin Stín, nezávislý publicista