Špatné svědomí

      Jsou dva dny po volbách a mě trápí špatné svědomí. Trápí mě, protože patřím mezi 42% občanů této země, kteří se rozhodli vzdát se svého práva rozhodovat o vlastním osudu. 42% občanů, kteří si řekli, že jejich hlas stejně nic nerozhodne. 42% občanů, kteří schovali hlavu do písku.

      Na svoji omluvu říkám, že strana, kterou bych jinak volil, do parlamentních voleb vůbec nešla. Není to jedna z pidistraniček, které se vyrojily jako houby po dešti během posledních pár měsíců před volbami. Je to strana konzervativního ražení, která realisticky zvážila své šance a rozhodla se nerozmělňovat již tak rozštěpenou voličskou základnu pravicových demokratických stran. Strana, která se rozhodla jít až do komunálních voleb na podzim tohoto roku, neboť si je vědoma, že voličská základna se musí budovat od základu. Strana, která chce prokázat svoji morální sílu na místní úrovni a jenom potom se ucházet o přízeň celého národa. Nepochybuji, že to bylo velmi moudré rozhodnutí.

      Bohužel si musím přiznat, že tato omluva mého jednání je pouhou výmluvou. Spolu se 42% svých spoluobčanů jsem si řekl: "Nevím, koho volit". Jaká to chyba! Ano, mám svoji představu o směru, kterým by se tato země měla ubírat. Ne, neviděl jsem žádnou stranu, která by moji představu stoprocentně splňovala. Ale zachoval jsem se vpravdě idiotsky - místo, abych se porval o kormidlo lodi směřující alespoň poblíž mého vytouženého cíle, vzdal jsem se bez boje a nechal se vlnami unášet neznámo kam. Smutné je, že stejně se zachovala téměř polovina mých spolucestujících.

      Nevím, jaký závěr ze svého jednání vyvodí každý z oněch nevolících 42%. Za sebe mohu říci pouze jediné: "Selhal jsem".

17.6.2002

Josef Bílek