Tuhle mě jeden český sociálně demokratický politik potěšil svým dokonalým souhlasem s nutností války proti Sadámu Husajnovi. Dokonce mně sdělil, že se kvůli tomu pohádal s jiným sociálně demokratickým politikem, který prý nenávidí válku jako takovou. Argumentoval (můj politik) takto: Kdyby se vlétlo na Hitlera už někdy v třicátém sedmém, zachránilo by to čtyřicet milionů životů. Což je argument správný, protože historicky potvrditelný, dokonce nevyvratitelný.

Jenže historie se neopakuje a na iráckou válku tento argument neplatí, říkají její odpůrci. Věci nejsou tak černobílé a Hitlerem je dnes spíš Bush než Husajn. Nejsou dostatečné důkazy, že Husajn zbraně hromadného ničení skutečně má. Jestliže Blixovi neprokázal, že zničil těch několik tisíc tun, o kterých se vědělo, že před deseti roky měl, ještě to není důkaz, že je nezničil. A i kdyby je měl, nikde není žádný důkaz, že jich chce použít. To, že jich už použil doma a u sousedů, ještě není důkaz, že jich chce použít proti nám. To, že jeho tyranský režim povraždil a umučil nebo vyhladověl k smrti statisíce vlastních občanů a ostatní udržuje v trvalém strachu a ukrutné bídě, ještě není důkaz, že by ho ve snu napadlo zkřivit vlásek nám. Válčit proti němu je zločin, protože to neschvalují velké většiny obyvatel velké většiny zemí.

A historie právě že se opakuje. O Hitlerovi taky nikdo neměl žádné „důkazy“, že chce celou Evropu napadnout. Ještě po napadení Polska bylo v Británii 90% lidí proti válce. Nebýt válečného štváče Churchilla, v celé Evropě by dodnes vládl nacismus, možná s nějakou tou lidskou tváří, kterou by si mohl dovolit, protože už všechny jinak myslící vyvraždil.

A děje se totéž, opět s ideologií, která by také nejraději vyvraždila všechny jinak myslící. Rozdíl od předchozích totalitních ideologií je v tom, že této ideologii se tentokrát daří zorganizovat na svou stranu nejen všechny, kdo nenávidí demokracii a svobodu myšlení, zprava i z leva, nýbrž i všechny, kdo demokracii milují, ale nemají rádi válku za žádných okolností. Dále všechny, kdo mají špatné svědomí z pohodlného a bezpečného života v prosperující demokracii a proto straní těm utiskovaným kdekoli tam venku, s vírou, že ten jejich útlak způsobila ta naše demokracie. A konečně, všechny ty důsledné liberály, kteří do morku kosti brání právo každého beztrestně vyslovovat svůj názor, i když jim chce podřezávat krk.

To je potenciálně nejen nejsilnější armáda, jakou kdy dějiny znaly, nýbrž i nejsilnější pátá kolona, jakou si kdo dokáže představit. Demokracie a svoboda je celosvětově pravděpodobně ve větším nebezpečí, než byla uprostřed druhé světové války. Tehdy proti tyranii stála ještě alespoň hrstka států bez obzvlášť silné páté kolony. Dnes neexistuje jediný. Dnešní protidemokratické tažení je celosvětové a má svoje bojovníky v každém městě, v každé vzdělávací instituci, v každém sdělovacím prostředku, v každém úřadě. Západní svět prožívá epidemii duševní choroby ztráty pudu sebezáchovy. Ocitá se na samém pokraji zničení útokem středověce myslicího světa, jehož celé dnešní bohatství pochází ze schopnosti sedět na mazlavé hořlavé tekutině, která má hodnotu jen díky tomu, že kdysi kdosi na Západě vymyslel spalovací motor.

Z pramenů západních zpravodajských služeb se potvrzuje existence obrovské celosvětové antidemokratické a antizápadní sítě napojené na islámský terorismus a financované z islámských zdrojů - spolupracující s totalitními i pacifistickými skupinami všech barev. K této síti patří i všelijaké „nezávislé“ sdělovací prostředky zaměřené na všechny ty výše uvedené složky této mohutné antizápadní koalice. V zemích jako Francie, Německo a Belgie - kde se v médiích skoro nedá najít jediný proamerický a antihusajnovský argument - se jim už podařilo ovládnout mozky prakticky celého národa včetně vlády a celého novinářského sboru. V Česku se jim to v profesionálních mediích daří zatím jen napůl, a tak působí i podprahově.

Vedle agenta StB Žifčáka, který v rámci podrývání české demokracie rekrutuje (že by za vlastní peníze?) dobrovolníky na pomoc hrdinnému Iráku, české mozky bombarduje i pár internetových bulletinů redigovaných v zahraničí. Na jednom, který údajně z Kanady chrlí antiamerickou, antidemokratickou a antisemitskou propagandu nejvulgárnějšího stylu, jsme si mohli nedávno přečíst tento komentář šéfredaktora:

„Obdivuji Saddama Husseina, který jako skutečný vůdce a kapitán zůstal se svou posádkou na potápějící se lodi, ačkoliv měl možnost i čas zanechat posádku svému osudu a sám sebe zachránit. Zdá se, že práh smrti dělá z lidi hrdiny a charaktery.“

Toto se ukázalo přece jen trochu silné kafe i na jednoho mého známého přesvědčeného liberála, který tento internetový bulletin donedávna nechal tisknout svoje články. Z principu důsledné svobody slova. A já se ho i všech ostatních liberálů ptám toto:

S rukou na srdce, věříte opravdu tak liberálně, že svobodu každého slova je nutné důsledně bránit za každých okolností včetně stavu ohrožení vlastní existence (což je předpoklad úspěchu fašistů, komunistů a islamistů), nebo byste případně s námi konzervativci souhlasili, že přece jen existují určité okolnosti, za nichž by určitá svoboda určitého slova, jehož cílem je likvidace všech svobod, měla občas dostat přes držku?


Benjamin Kuras Spisovatel Benjamin Kuras je členem britské i české Konzervativní strany. Se souhlasem převzato z http://www.aaawebpages.cz/.