Na tomto místě se pokusím ex post shrnout a dopracovat své poznámky přednesené na setkání „Konzervativní politika a její perspektivy v České republice“ 16. února 2006 v čítárně Občanského institutu.
Pan kolega Podracký apeluje, že náš (Konzervativní strany) přístup musí být ontologický. Troufnu si tvrdit, že tím má na mysli nutnost nezůstávat na povrchu, jít do hloubky – po podstatě věcí. Navíc jít po podstatě těch nejdůležitějších věcí – to na obecné úrovni znamená odpovídat na otázky co je dobré a proč a co je špatné a proč. Pan kolega Podracký se dále domnívá, že adekvátním prostředkem k tomuto ontologickému přístupu je text – v jeho podání „konzervativní krédo“. V prvním případě vřele souhlasím, v druhém případě jsem na pochybách. Proč: je velmi komplikované, troufám si dokonce tvrdit nad naše síly, napsat text, který by byl zároveň precizní, politicky relevantní a čtivý. Dále vidím jinou možnost. Příklad má svoji ontologickou hodnotu (v přeneseném slova smyslu). Tím myslím, že na konkrétních příkladech lze jasně, politicky relevantně a sdělně – tedy i politicky účinně – ukazovat co je v dané situaci dobré a co je špatné a proč. Vyhledávat vhodné a následně věnovat se důsledně konkrétním kauzám vyžaduje jiný druh činnosti než psaní textu. Otázkou tedy je, zda Konzervativní strana nalezne dostatek členů a příznivců, kteří se
Takovou činnost lze vyvíjet relativně nezávisle na centru, ne nezbytně se členy Konzervativní strany, nýbrž „jen“ s příznivci a pod hlavičkou Konzervativní strany. Jistě ale vždy bude záležet na Předsednictvu Konzervativní strany zda a jak tento způsob činnosti podpoří. Minimálně předpokládám pasivní souhlas a v případě nutnosti (např. mediální prezentace) včasné seznámení se s příslušnou kauzou a po dohodě s přímými aktéry vhodné vyjádření. Samozřejmě čím více by „oficiální struktury“ Konzervativní strany aktivně do takového dění vstupovaly, tím pro Konzervativní stranu lépe.
Konečně shrnu možnosti, které Konzervativní strana má:
Nechci „umírat“. Důvody jsou v zásadě dva. Jednak nechci nechávat značku Konzervativní strany napospas lidem, s kterými bych nechtěl mít nic společného, jednak jsem přesvědčen, že správné věci se mají dělat bez ohledu na to, jakou mají naději na úspěch. Z druhé strany je zřejmé, že uvažovat v souvislosti s Konzervativní stranou o komplexním pojedí je čirá utopie. Zbývají tedy body 2 a 3. Na tomto místě je třeba doplnit něco, co na samotném setkání nezaznělo. Možností je ve skutečnosti 5: je také možno „zemřít“ nečestně – tj. udělat myšlence konzervatismu a jeho aplikace v politické praxi to naprosto nejhorší. Pokud by hrozila tato varianta (a my se k tomu blížíme), pak by skutečně bylo lépe „zemřít“ čestně. Úkolem tedy je učinit vše pro alespoň čestné přežití – a to pokud možno aktivním přístupem, tzn. mezi body 2 a 3 se pokud možno co nejvíce blížit k 3.
Má to smysl? Jsem přesvědčen že ano. Nevěřím, že jsme na tom tak špatně, aby již nebylo možné použít konzervativní metodu – uvážlivou reformu. A dokud trvá tato možnost, trvá i naděje, že v dohledné době přilne k tomuto jedinému fungujícímu přístupu dostatečné množství příznivců. Naším úkolem je k tomu přispět podle našich sil co možná nejvíc.
8.3.2006
Jan Kubalčík