Tatry

Skličující je pohled na smutně trčící zbytky letitých stromů po řádění ničivé vichřice u našich východních sousedů na Slovensku – poničené rozlohou nejmenší velehory-Tatry. Opět se ukázalo, kdo je tady pánem a opět a stále znovu bychom si měli připomínat, že to byl zase jednou varovně pozdvižený prst na nás lidi – měli bychom si konečně uvědomit, že větru, dešti poroučet nelze, ale že stačí, aby tam nad námi Ten Kdosi pootevřel trochu víc skřínku s větrem, chladem, vedrem, vodou, sněhem, blesky a hromy a naše snažení postavit se a pyšně říkat „tebe zkrotíme“ vyjde naprázdno a nezbude nic jiného, než plivnout do dlaní a začít pilně a poctivě pracovat, přestat vymýšlet stále větší a mohutnější a vyšší zařízení, která by zastavila nezkrotné a nezkrotitelné živly.

Hlavně bychom se ale už konečně měli začít chovat k přírodě jako její součást a nikoli jako její svrchovaní páni,uvědomit si, že ani ty nejsmělejší stavby, ty nejvyšší a nemohutnější přehrady, lety do vesmíru, nejrychlejší vozidla, ani nejúčinnější zbraně, nám nebudou stejně nic platné! Hlavně ale ti, kteří převzali moc v této zemi a tím i zodpovědnost za život v ní by si toto vše měli vzít k srdci.

Moje babička říkávala VŠECHNO ŠPATNÉ JE PRO NĚCO DOBRÉ! Co může být na takové strašlivé katastrofě dobrého? Když nic jiného, pak třeba to, že se ukáže ta lepší stránka lidí, že se budou snažit navzájem si pomoci, že spolu promluví, že se podpoří a hlavně – a k tomu už ti vládnoucí na Slovensku dali pokyn –, že se bude obnovovat,ale s ohledem na zákonitosti přírody!

Tábor, 22. listopadu 2004

Eva Clarová