Dnes již málokomu říkají něco konkrétní slova jako "násilná kolektivizace venkova", "socialistické združstevnění", "užívací právo povýšené nad vlastnické", "přikázání do užívání socialistické organizaci", "násilné vyvlastnění", "vystěhování rodiny" z vlastního gruntu a pod. Výsledkem opatření komunistické strany v naší zemi byla rozsáhlá a soustavná genocida svobodného selského a rolnického stavu a tím také politická a majetková poroba venkova. Kdo uvaloval na venkov silné daně, bál se selských bouří, vždyť jejich síla dokázala často změnit politický styl a svrhnout nenáviděné vladaře.

Přišly však dny a roky a více jak celých deset let po XI/89, kdy je možno více jak výmluvně vysledovat, že se transformace, resp. obnova venkova nemohla povést a že ji ostatně nechtěl ani Lux, ani Tlustý, ani Fencl a samozřejmě žádných radikálních změn si nepřálo několik tisíc socialisticky vyškolených zemědělských i lesních inženýrů, podporovaných svými výzkumnými ústavy, autoritami na socialistickou velkovýrobu, ale i stovkami profesorů a docentů, kteří chrlí dodnes ročně několik tisíc aprobantů na velkovýrobu z cizího a na cizím. Žádný z nich neustoupil od dosažených výsledků násilné socializace a kolektivizace a podivní prominenti současného zemědělství a lesnictví stále zachovávají byť v divadelním převleku výdobytky socialismu ve jménu své zaměstnanosti, tedy osobního prospěchu a zasahují neomaleně do cizích práv.

Vlastnická práva vymožená chatrnými zákony o půdě a transformaci družstev jsou pošlapávána stejně jako za éry komunismu a stejnými komunisty. Majetky milionů oprávněných jsou opět znásilňovány v pseudodružstevních společnostech, dále převáděny na všemožné typy dalších soukromých společností založených správci cizího (družstevního) majetku. Protože se nemohl a ani nikdy nemůže osvědčit v tržním hospodářství a v systému majetkové svobody kolektivistický způsob hospodaření na půdě, převážná většina družstev jde o své vůli a záměrně do likvidace a končí konkurzem, kdy jsou oprávněné osoby již podruhé vyvlastněny ne svou vinou, ale neschopností komunistických a jim podobných funkcionářů. Ta převážná většina družstev, sama na sebe vyhlašující konkurz, tak činí zcela úmyslně a svobodně, bez cizího zavinění. Účelem likvidace družstev, je likvidace povinnosti cokoliv oprávněným plnit.

Transformovaná družstva získala obrovský náskok a neoprávněnou výhodu před soukromým podnikáním na půdě rodinného typu a ve svém výsledku vede a povede k celkové defraudaci oprávněných nároků oprávněných osob na zemědělský majetek. Družstva a společnosti vzniklé na majetku oprávněných osob nezměnila a nikdy nezmění ekonomické chování, protože na cizím majetku jej ani změnit nelze. Družstva a společnosti vzniklé na jejich majetku nikdy neprokáží, že řádným nabývacím titulem nabyly majetek. Nakonec jsou jenom nájemníky na cizí půdě, což je základní výrobní prostředek.

Družstevní a společenská elita v současnosti již zcela bez skrupulí, veřejně a bez ostychu okrádá nejen v první řadě ty, kteří se chtějí a umějí o svůj majetek postarat sami, ale v další fázi transformace pak okradou i tzv. drobné akcionáře. Vždyť zatímní listy a akcie vystavené představenstvy akciových společností jsou jen cáry papírů a slibů, daných bolševicky vyškolenými mafiány. Akcie nejsou emitovány střediskem cenných papírů, nejsou obchodovatelné na burze a nejsou akciemi ve smyslu zákona o cenných papírech. Navíc ti, kteří převedli své majetkové nároky na společnosti mimo družstva tak činili v rozporu se zákonem, protože jejich pohledávky vůči družstvu neměly ta práva, aby byly převoditelné. Drtivá většina převodů majetku z družstev na akciové společnosti je ex tunc neplatná. Přesto přese všechno se neoprávněné převody rozšiřují organizovanou měrou po celé republice. Majetek oprávněných se ztratí na cestě při přelévání z jedné společnosti do další, na stát jako věřitele nejen za dotacemi zbudou jen omrvinky z konkurzů a ti stateční, co se přihlásí do konkurzu, to v boji o konkurzní podstatu před novou kolektivizací a před státem musí prohrát.

Žádná novela od socialistů, ani od polepšených "pravicových" komunistů nic nevyřeší. Nejlepší je žádná. A vůbec nejlepší by bylo zakázat zemědělské družstevní hospodaření zákonem, ale i to společenstevní vzniklé z družstevního. Majetek vrátit zdejšímu oprávněnému lidu, ať si s ním naloží sám, ať sám rozhodne jaká forma hospodaření je nejlepší. Pak bude šance, aby majetek vynášel, nebyl odnášen a nebyl defraudován cizími. Navrhoval jsem několik novel a spravedlivých a včas. Není politiky, aby se rozkrádání zastavilo včas. Takže nezbývá než po maďarském vzoru, zrušit tu družstevní a akciovou zemědělskou podobu, jež jako vejce vejci podobá se a jako by z oka vypadla socialistickému plánování a budování dnes již vydrancovaného venkova. A tak si tisíce zemědělských inženýrů buduje na cizím svůj džob, pro venkovany však hrob.

Položme si ruku na srdce, a ptejme se: "Komu vynáší majetkový podíl v družstvu nebo v akciové společnosti? Jak je zabezpečen proti defraudaci? Proti inflaci a odpisům? Bude vůbec majetkový podíl někomu něco vynášet? Jaký má faktický obsah? Když majetkový podíl ničeho nevynáší u společenstevního typu hospodaření, proč vůbec existuje? A proč jej tak důležitě drží a přemisťují ti, kterým nepatří a kteří z něho neumějí vytvořit zisk? Proč vůbec a kterou příčinou existuje taková forma hospodaření s cizími výrobními prostředky, navíc často násilně drženými, která nevynáší a kterou ještě podporuje stát?"

Odpověď již byla vyslovena. Transformovaná družstva a z jejich majetku vzniklé společnosti jsou postsocialistickými relikty v zemědělské prvovýrobě a nemají místo mezi pravou podnikatelskou sférou.

Nejsou uměle udržována nikým jiným než socialistickými inženýry - bolševiky. Vždyť řada z nich má "své" podniky od nevidím do nevidím a to nejen za okres, ale i za kraj, ale i na Slovensku a na Ukrajině. Inu byli dobře vyškoleni a podporu mají větší než za ryzího komunismu.

Nakonec je nanejvýš potřebné snížit zornění minimálně o 1 milion hektarů. Komunistický režim v rámci "soběstačnosti" bezohledně přeměnil většinu luk a pastvin na ornou půdu, odvodňoval, melioroval, zatrubňoval potoky, rozorával meze, zavážel rokle, oral příkré svahy a temena kopců a zaváděl otrle sovětské novátorské postupy a metody. Vlastníků půdy se ani neptal a změny v katastru nemovitostí rovněž nečinil. Po komunistech tak nezůstal na venkově kámen na kameni. Selství a rolnictví bylo skoro vykořeněno, na cizí půdě zůstali námezdní dělníci. Vlastnictví a obnova venkova založená na obnově malého a středního podnikání na půdě formou rodinných farem je pro současné tvůrce zemědělské politiky věc krajně nepřijatelná. A stále od nich slyšíme jak jsou pracovití, jak pořád dělají a hlavně pro stát, že nikdo nechce podnikat na půdě starým způsobem. Jak produkují, ale že to od nich nikdo až tolik nechce a když tak za nízké a že levněji dělat nemohou a pořád dokola ta stejná socialistická písnička, že "půda patří těm, kteří na ní pracují". Jen nikdo neřekne, že na to nemá, že to neumí a že toho včas nechá, aby se trh usadil a nebyla stále nepotřebná nadprodukce a s tím spojené problémy kam s ní? Jako by to ostatně nebyla věc výrobce.

Restituce se však vypořádat musí. Nikoliv konkurzy na majetek oprávněných v tzv. zbytkových družstvech, nikoliv konkurzy na společnosti, do kterých byl převeden další majetek oprávněných s jejich nevědoucím svolením, ale konkurzy na všechny tak, aby se na všechny dostalo stejnou měrou jak určil zákon. Pak se teprve zjistí, kdo defraudoval cizí majetek. Nemusíme mnoho ukazovat. Starého psa novým kouskům nenaučíš a socialističtí ekonomové nezměnili ekonomické chování podniků, které vedou za ocas jak vydojenou krávu.

Zprostředka se začínat nedá. Zemědělství bez vlastnických základů a odpovědnosti skončí v bankrotech stejně. Nejhorší však na tom je to, že v bankrotech skončí majetek, který družstvům ani nepatří. Jak vůbec lze vyhlásit konkurz na majetek oprávněných osob, které ničím, natož svým majetkem ničeho nezavinili. Kde je ten majetek, který je vhodný k podnikání, to přece všichni vědí. Kde je konkrétní živý a mrtvý inventář vnesený a odňatý dřívějším hospodářům a patřící k půdě. Zcela promyšleně a organizovaně byl majetek oprávněných a hlavně neposlušných převeden do soukromých akciových společností po vzoru a lá Fencl za posvěcení předchozího ministra. Ten je nejvíc na vině, že socialistické a násilně kolektivistické družstevnictví přežívá nejen za státní peníze, ale především na majetku oprávněných osob. Ten však není nekonečný a proto družstva nebudou věčně.