Válka či mír s islámem?


Michal Mocek soudí, že válka není vždy nejlepší recept (MFD 30. 8.) a má v tom nepochybně pravdu. Nicméně jeho článek vychází z některých nesprávných premis, a proto je jako celek zavádějící.

Aby bylo hned z počátku jasno: Netvrdím, že bylo správné jít do Iráku. Tím méně bych chtěl hájit každý jednotlivý krok Bushovy administrativy. Na druhé straně si myslím, že Bushova administrativa vidí terorismus mnohem realističtěji než Michal Mocek, který ho chápe jako "zločiny malých skupin lidí."

Michal Mocek přirovnává Usámu bin Ládina k italským Rudým brigádám či německé Frakci Rudé armády. Míní-li to vážně, pak je rozhodně špatně informován. Terorismus namířený proti západnímu světu se v islámském světě těší neporovnatelně větší podpoře, než tato západoevropská teroristická hnutí druhé poloviny minulého století, která byla jistě velmi nebezpečná, ale měla ve společnosti podporu naprosto zanedbatelnou. Proto také, na rozdíl od Usámy, ničeho nedosáhla.

Podstatný rozdíl byl dále v tom, že tato hnutí vznikla uprostřed demokratických režimů. Dynamika arabského terorismu je zcela jiná. V roce 1990 jsem se při návštěvě Izraele ptal svého - velmi vzdělaného a dobře informovaného - průvodce: To nemáte žádné Araby, kteří by usilovali o mír s Izraelem? Odpověď zněla: Ano, máme jich plné hřbitovy. V tom je velký rozdíl mezi Západem a islámským světem: Na Západě můžete organizovat milionovou demonstraci proti Bushovi a nic se vám nestane. Zkuste zorganizovat podobnou demonstraci proti Usámu bin Ládinovi v arabském světě. Obávám se, že se nedožijete nejčerstvějších novinových zpráv o svém počínání.

Michal Mocek jistě správně radí, že by bylo dobré hledat v islámském světě přátele. Nevím, jestli tomu bude věřit, ale o to se USA snažily vždycky. Kdysi hledali přítele i v Saddámu Husajnovi. Ano, je možno vznést námitku: byly to samé špatné volby. Ale byl kdysi egyptský prezident Anwar Sadat také tak špatnou volbou? I arabští politici, kteří byli ochotni se Západem spolupracovat, plní hřbitovy. Evropská Unie hledá přítele v Jásiru Arafátovi. Je to snad lepší volba?

Neříkám, že válka je jediným řešením. Souhlasím s Michalem Mockem, že je potřeba udělat vše, aby se válečný konflikt s islámským světem nerozhořel. Řešit ale potenciální konflikt a vycházet přitom z nerealistických předpokladů a neochoty čelit syrové realitě je někdy smrtelně nebezpečné. Churchill nebyl nějaký válečný štváč. Nemiloval mír méně než Chamberlain.

Michal Mocek - patnáct let po pádu komunismu - dělá tutéž chybu, kterou dělali západní levicoví intelektuálové ve vztahu k východnímu bloku: Mysleli si, že komunističtí mocnáři v podstatě smýšlejí podobně jako oni. Tak si Michal Mocek zřejmě myslí, že dejme domu Iráčané sdílejí v zásadě stejné hodnoty a stejný pohled na svět jako Češi nebo Francouzi. Postmodernismus ještě prohlubuje dojem, že rozdíly mezi hodnotami, ano řečeno naplno: rozdíly mezi dobrem a zlem, jsou pouze nějaké folklorní záležitosti.

Vystřízlivění je tvrdé. A už přichází. V USA přišlo jednou 11. září.

Dan Drápal