Dvě drobné poznámky k volebnímu systému - kompilát

 

                Na internetovém deníku "Neviditelný pes" byl 12. dubna 2002 publikován můj text "Byl jsem slepý...". Velmi zestručněno - napsal jsem v něm, že když už má být v našem volebním systému zachována nějaká nepřirozená uzavírací klauzule, poučme se z Maďarska a učiňme náš systém volby (nejen ale i) do Poslanecké sněmovny dvoukolovým. Následně jsem zjistil, že jsem "maďarský" systém pochopil ne zcela správně. To však nic nemění na tom, že by každý, bez jakékoli psychologické bariéry, mohl v prvním kole volit tu stranu, kterou považuje za "největší dobro" - bez ohledu na její velikost a reálné šance. V kole druhém by pak volil stranu, kterou považuje za "nejmenší zlo". Vybíral by již pouze z těch, které se do sněmovny v prvním kole kvalifikovaly. Žádný hlas by nepropadl.

                Diskutér navštěvující zmíněný internetový deník, který se podepisuje jako Pavel Ebr, rozvinul myšlenku dále (je poctivé říct, že tento přispěvatel je zastáncem většinového systému). Navrhnul sloučit obě kola do jednoho a to přibližně tak, že by na volebním lístku byly dva sloupce, přičemž v prvním by volič zaznačil stranu, kterou volí a v druhém vypsal pořadí všech stran (ta, kterou volí v prvním sloupci, má samozřejmě v sloupci druhém pořadí "1"), přičemž po vyhodnocení prvního kola (sloupce) by jeho hlas připadl první takové straně v jeho pořadí (druhém sloupci), která by prvním kolem do sněmovny prošla. Vřele s tímto rozvinutím souhlasím, kdyby pro nic jiného tak proto, že takový postup by oproti současnému stavu neznamenal žádný významnější nárůst finančních nákladů na volby.

                Přijetí výše uvedeného postupu by jistě velmi problematizovalo použití preferenčních hlasů, o kterém jsem několikrát také psal. Problém by pravděpodobně nebyl při uplatnění preferencí v rámci jedné kandidátní listiny (pokud by to byl jediný povolený způsob preferencí, jak je tomu dnes, mohl by takto volič upravit každou kandidátku, přičemž jeho názor by se realizoval pouze prostřednictvím té strany, kterou by nakonec ve druhém kole volil...). Pro "křížkování napříč kandidátkami" by bylo pravděpodobně nezbytné téměř zcela rezignovat na pojetí 1 volič = 1 hlas a nahradit jej přístupem, v kterém by měl jeden volič k disposici tolik "bodů", kolik by v daném volebním obvodě bylo možné postavit kandidátů. Sice si následné vyhodnocování v našem informatickém věku představit dokážu, ale přiznám se, že se toho poněkud lekám...

                Přejdu ke druhé poznámce. Na bratislavské konferenci Evropské aliance mládeže 1. prosince 2001 zaznělo: "Navrhl jsem jednu myšlenku někdy před sedmi nebo osmi lety na rodinném kongresu v německém Hessensku. Řekl jsem: podívejte, my žijeme v demokratické společnosti. A základem demokratických mechanismů je volební právo, na něm stojí politická participace. A stojí za to zamyslet se, jaký byl jeho vývoj. Napřed měli volební právo jen ti, kdo platili daně. Pak bylo zavedeno všeobecné hlasovací právo, ale jen pro muže. Pak se dospělo k názoru, že jsou-li ženy lidské bytosti, měly by mít také volební právo. Švýcarsko, které je ve svých rozhodnutích vždycky velmi opatrné, zavedlo volební právo žen teprve nedávno. A teprve v poslední době nabývají ženy v politice vlivu. A podle mých zkušeností je to báječné, když jsou ženy v politice. Je tu ale jedna společenská skupina, která nemá volební právo. Jsou to ti, kdo jsou příliš mladí. Ale i ti jsou občany demokratické společnosti. Všechna práva za děti uplatňují jejich rodiče, kteří mají také právo dítě reprezentovat. Ale v této věci, která je tak zásadní pro demokratické rozhodování, rodiče nemohou za své děti mluvit. A tak vám navrhuji: zahajme kampaň, která bude požadovat, aby každý člen demokratické společnosti měl volební právo už od narození, a dokud není plnoletý, budou toto právo uplatňovat jeho rodiče." (Otto von Habsburg, Právo na Evropu, z magnetofonového záznamu přeložila Michaela Freiová, viz Bulletin Občanského institutu č. 125 z ledna 2002 - www.obcinst.cz). V rámci spravedlnosti dodávám, že téměř totožnými slovy hájí uvedenou ideu i pan Augustin Navrátil, známý katolický disident. Snad stačí závěrem dodat, že technické provedení takového návrhu není nijak složité. No a abych se explicitně vyjádřil - naprosto s tímto návrhem souhlasím. Máme-li vylepšovat naši demokracii, ubírejme se takovýmito cestami.

 

V Brně 25. dubna 2002

 

Jan Kubalčík

místopředseda Městského sdružení Konzervativní strany Brno

www.skos.cz