Dvě drobné poznámky k volebnímu systému - kompilát
Na internetovém deníku "Neviditelný pes" byl 12. dubna 2002 publikován můj text "Byl jsem slepý...". Velmi zestručněno - napsal jsem v něm, že když už má být v našem volebním systému zachována nějaká nepřirozená uzavírací klauzule, poučme se z Maďarska a učiňme náš systém volby (nejen ale i) do Poslanecké sněmovny dvoukolovým. Následně jsem zjistil, že jsem "maďarský" systém pochopil ne zcela správně. To však nic nemění na tom, že by každý, bez jakékoli psychologické bariéry, mohl v prvním kole volit tu stranu, kterou považuje za "největší dobro" - bez ohledu na její velikost a reálné šance. V kole druhém by pak volil stranu, kterou považuje za "nejmenší zlo". Vybíral by již pouze z těch, které se do sněmovny v prvním kole kvalifikovaly. Žádný hlas by nepropadl.
Diskutér
navštěvující zmíněný internetový deník, který se podepisuje jako Pavel Ebr,
rozvinul myšlenku dále (je poctivé říct, že tento přispěvatel je zastáncem
většinového systému). Navrhnul sloučit obě kola do jednoho a to přibližně tak,
že by na volebním lístku byly dva sloupce, přičemž v prvním by volič
zaznačil stranu, kterou volí a v druhém vypsal pořadí všech stran (ta,
kterou volí v prvním sloupci, má samozřejmě v sloupci druhém pořadí
"1"), přičemž po vyhodnocení prvního kola (sloupce) by jeho hlas připadl první
takové straně v jeho pořadí (druhém sloupci), která by prvním kolem do
sněmovny prošla. Vřele s tímto rozvinutím souhlasím, kdyby pro nic jiného
tak proto, že takový postup by oproti současnému stavu neznamenal žádný
významnější nárůst finančních nákladů na volby.
Přijetí
výše uvedeného postupu by jistě velmi problematizovalo použití preferenčních
hlasů, o kterém jsem několikrát také psal. Problém by pravděpodobně nebyl při
uplatnění preferencí v rámci jedné kandidátní listiny (pokud by to byl
jediný povolený způsob preferencí, jak je tomu dnes, mohl by takto volič
upravit každou kandidátku, přičemž jeho názor by se realizoval pouze
prostřednictvím té strany, kterou by nakonec ve druhém kole volil...). Pro
"křížkování napříč kandidátkami" by bylo pravděpodobně nezbytné téměř zcela
rezignovat na pojetí 1 volič = 1 hlas a nahradit jej přístupem, v kterém
by měl jeden volič k disposici tolik "bodů", kolik by v daném
volebním obvodě bylo možné postavit kandidátů. Sice si následné vyhodnocování
v našem informatickém věku představit dokážu, ale přiznám se, že se toho
poněkud lekám...
Přejdu
ke druhé poznámce. Na bratislavské konferenci Evropské aliance mládeže 1.
prosince 2001 zaznělo: "Navrhl jsem jednu myšlenku někdy před sedmi nebo
osmi lety na rodinném kongresu v německém Hessensku. Řekl jsem: podívejte, my
žijeme v demokratické společnosti. A základem demokratických mechanismů je
volební právo, na něm stojí politická participace. A stojí za to zamyslet se,
jaký byl jeho vývoj. Napřed měli volební právo jen ti, kdo platili daně. Pak
bylo zavedeno všeobecné hlasovací právo, ale jen pro muže. Pak se dospělo k
názoru, že jsou-li ženy lidské bytosti, měly by mít také volební právo.
Švýcarsko, které je ve svých rozhodnutích vždycky velmi opatrné, zavedlo
volební právo žen teprve nedávno. A teprve v poslední době nabývají ženy v
politice vlivu. A podle mých zkušeností je to báječné, když jsou ženy v
politice. Je tu ale jedna společenská skupina, která nemá volební právo. Jsou
to ti, kdo jsou příliš mladí. Ale i ti jsou občany demokratické společnosti.
Všechna práva za děti uplatňují jejich rodiče, kteří mají také právo dítě
reprezentovat. Ale v této věci, která je tak zásadní pro demokratické rozhodování,
rodiče nemohou za své děti mluvit. A tak vám navrhuji: zahajme kampaň, která
bude požadovat, aby každý člen demokratické společnosti měl volební právo už od
narození, a dokud není plnoletý, budou toto právo uplatňovat jeho rodiče."
(Otto von Habsburg, Právo na Evropu, z magnetofonového záznamu přeložila
Michaela Freiová, viz Bulletin Občanského institutu č. 125 z ledna 2002 -
www.obcinst.cz). V rámci spravedlnosti dodávám, že téměř totožnými slovy
hájí uvedenou ideu i pan Augustin Navrátil, známý katolický disident. Snad
stačí závěrem dodat, že technické provedení takového návrhu není nijak složité.
No a abych se explicitně vyjádřil - naprosto s tímto návrhem souhlasím.
Máme-li vylepšovat naši demokracii, ubírejme se takovýmito cestami.
V Brně 25. dubna 2002
Jan Kubalčík
místopředseda Městského sdružení Konzervativní
strany Brno
www.skos.cz