O vytrvalosti

Na politické scéně vznikly v uplynulých jedenácti letech desítky, ba stovky různých politických subjektů s nejrůznějším zaměřením. Minimum z nich je všeobecně známých, některé jiné již splnily svou dočasnou "historickou roli”, ale nejvíce z nich jsou a byly pidistraničky, které pouze prolétly politickým děním v naší zemi (nejlépe v období před volbami) a zhasly, aniž se o nich většina občanů vůbec dozvěděla.

Nutno přiznat, že také Strana konzervativní smlouvy patří stále mezi takové malé straničky. Drží se již několik let, vyvíjí určitou činnost, ale obecné povědomí o ní ještě rozhodně není. Nemůžeme z toho vinit pouze opatrné sdělovací prostředky, které mají několikaleté zkušenosti s maličkými zanikajícími subjekty a které nerady o takových trpaslících a názorech jejich (několika) členů informují. Je to prostě tak.

SKS vznikla (zdá se) ne proto, aby byla stejně nebo ještě více pragmatičtější (tedy amorálnější) než strany ostatní, ale naopak - aby vynikla tím, co dá vždy nejvíce práce, zdrženlivosti, trpělivosti a vytrvalosti - být co možná nejvíce stranou se slušným a pravdivým vystupováním, bez přetvářky a křiváren, dávat přednost udržení určitých hodnot a principů a neřídit se heslem "účel světí prostředky”. Těžký úkol v dnešní době a v dnešní České republice ... a ještě těžší v tom vytrvat.

Co teď? S malou dobrou SKS se může stát několik věcí. Co bych jí nepřál, je rychlé vzplanutí a následný logický zánik, tedy osud tak mnohých "rychlokvašek”. I když nelze vyloučit, že díky neúnosné politické situaci se SKS rozroste během několika měsíců. Může se to stát. Sám však považuji za reálný její velmi pomalý vývoj.

Co bych přál SKS přál, to je vytvoření pořádné, byť třeba nevelké členské základny, s pevným programem, vycházejícím z textu Konservativní smlouvy. To není jen o nabírání členů, ale o vzájemné důvěře a upřímnosti, o trpělivosti a vytrvalosti, vycházející z pevného držení konzervativních - křesťanských zásad. Osobně jsem přesvědčen, že Hospodin vždy požehná dobré věci (viz Bible na mnoha místech Starého i Nového zákona), v níž jde o pravdu a spravedlnost. Samozřejmě - pokud v nich členové (a příznivci a přátelé) SKS setrvají.

V této době jistě přichází na mysl nejednoho člena SKS, jak dlouho může takový růst - vývoj trvat a co dělat, aby byl každý v této etapě co nejužitečnější. Co mohou nyní členové SKS dělat pro svou stranu? Mluvit o ní v rodině, u známých, přemýšlet o jejím možném budoucím fungování, být optimisté. Scházet se spolu, třeba i v pouhých "diskusních klubech”, najít stejnou notu. A také dávat o sobě vědět. Věřím, že příležitost k růstu se najde. A ten pravý čas nastane. Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: Je čas rození i čas umírání, čas sázet i čas trhat; je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat (Kazatel 3,1-3).

A pokud přesto SKS zůstane i za několik let malou straničkou bez volebních úspěchů, bude cenná i ona chuť a vytrvalost dělat dobrou věc. Vydrží však lidé v SKS ten psychický nápor, když se k nim nikdo nehrne? Najdou se zájemci z církví, spolků, nechají se oslovit lidé z ulice či dokonce ti od věčně zapnutých televizorů? Sám jsem zvědav.

Petr Kudela, SKS Ostrava