Jak na zloděje
Tak předně je třeba rozlišovat. Není krádež jako
krádež. Něco jiného je, když Vám někdo z bytu odnese všechno co tam najde
a něco jiného je, když Vám „štípně“ peněženku v tramvaji. To první je
typicky tvrdá krádež. To druhé je krádež jasně měkká.
Lhát je přece prakticky stejně tak dobré nebo špatné
jako krást. A lže kde kdo. Trestné je to jenom ve speciálních případech. Ten,
kdo chce trvat na kriminalizaci měkkých krádeží, musí – pokud chce být
konzistentní – jedním dechem navrhovat kriminalizaci lhaní. Snad se to nemá,
ale zavírat kvůli tomu lidi do vězení? To je jistě trošku nákladná záležitost…
Postihování měkkých krádeží není nic jiného než
porušování lidských práv těch, kteří sem tam nějaký ten drobný předmět přemístí
z Vaší kapsy do té své. Pro řadu z nich je to zcela přirozené.
Kleptomanie je přece jasně vrozená – tak jako pro mě nebo pro Vás je přirozené
mít jen své věci, pro kleptomana je přirozené si někdy k těm svým věcem
něco přidat. Za svou kleptomanii nikdo nemůže. Jen středověký tmář by mohl
tvrdit, že by se měl takový člověk praktikování kleptomanie vystříhat, nebo
dokonce že jde o chorobu, kterou je možno léčit. Jestli ten konkrétní člověk je
nebo není kleptoman pak dost dobře zkoumat nejde. Proč taky? Je to hlavně na
něm, jestli se svojí orientací vyjde ven.
V každém případě kleptoman nikomu a ničemu
neškodí. Je to koneckonců z velké většiny otázka Vaší vlastní nepozornosti
(tak typické pro měkké krádeže) – vždyť příležitost, tedy v tomto případě
Vy sám, dělá zloděje… Takže i když si to neuvědomujete, uzavíráte pro ten daný
okamžik s kleptomanem jistý druh tichého partnerství. Trvá jen krátce,
proto jej možná individuálně ani nezaregistrujete, ale shodne-li se většina
našich spoluobčanů na tom, že tomu tak skutečně je, nic nebrání tomu, abychom
s kleptomany uzavřeli takové partnerství tak nějak kolektivně. Konec konců
až budou měkké krádeže legalizovány, Vaši chybějící věc si snadno, budete-li o
to stát, nahradíte… A když ne – je to Vaše svobodné rozhodnutí.
Hlavně však, pokud je někdo zvyklý vlastnit pouze své
věci (a tento jeho názor mu samozřejmě nikdo nebere), jistě jej nijak
neovlivní, když někdo zcela jiný ke svým věcem něco přidává. Je proto zcela
nesmyslné tvrdit, že moderní legalizací měkkých krádeží by se jakkoli ovlivnil
tradiční způsob valení si jen té své kuličky. Ať mi někdo takovou souvislost
ukáže. Zajímavé je ale to, že jsou to právě ti, kteří si tak žárlivě maloměšťácky
střeží svůj majeteček, co mají ke kleptomanům až nepřátelské postoje. Domnívám
se, že tím de facto naplňují podstatu nenávisti proti skupině svých
spoluobčanů. Zde je pak nezastupitelná role státu, který by měl do trestního
řádu zařadit hned vedle rasismu kleptofobii.
Konečně – měkké krádeže tady jsou co je lidstvo
lidstvem. Co svět světem stojí tu a tam někdo někomu něco šlohl. Boj proti tomu
je boj s větrnými mlýni, na kterém se státní aparát jen vyčerpává a peníze
daňových poplatníků letí oknem. Vzpomeňte na neslavné výsledky prohibice
v USA – mafie, mafie a zase mafie. Pokud by se podařilo prosadit, aby bylo
možné klepto-aktivity provozovat jako živnost a platit z nich daně, ještě
by měl stát – a tedy i daňoví poplatníci – prospěch. Nehledě na to, že současný
stav vypadá tak, že policie honí chudáky kapsáře. Před skutečnými problémy je
totiž bezradná a praví šéfové, kteří bezohledně vydírají skupiny kleptomanů, se
nám všem vysmívají do očí. Právě jim status quo nejvíc vyhovuje.
Každý má právo na svůj život. Jak chce soudit ten,
který se v takové situaci nikdy neocitnul, kleptomana, který má
příležitost a má jí odolávat? Skutečně chceme, aby svobodné lidské bytosti něco
takového prožívaly? Kdo si to vezme na svědomí? Odstraňme konečně z našich
hlav všechny ty hloupé předsudky a nechme i těmto lidem zcela svobodnou volbu:
bez strachu z výsměchu, opovržení či dokonce postihu státem. Buďme
civilizovanou zemí. Dopřejmě svobodu – i my sami budeme svobodnější!
20. července 2006
Jan Kubalčík
místopředseda Konzervativní
strany
www.konzervativnistrana.cz