Konzervatizmus není zpátečnictví
Kontinuita jako základ konzervatizmu
Protože o konzervativních zásadách není dobře a jednoduše na veřejnosti referováno, je konzervatizmus někdy považován za pouhé zpátečnictví nebo se za konzervativce považují jen lidé, kteří obhajují soukromé podnikání a volný trh ve smyslu amerického konzervatizmu. Přitom konzervatizmus je filozofický směr a způsob myšlení. Základem konzervatizmu je uznání existence kosmického objektivního řádu a uznání člověka jako nedokonalého tvora, který má svoji špatnou a dobrou stránku. Tento fundamentální axiom ovšem nesouvisí s žádným náboženstvím, i když je od křesťanství odvozen.
V oblasti kosmického řádu jsou to především dvě kategorie: Kontinuita a rovnováha. Možná se toto vyjádření zdá odtažité, ale hned vysvětlím, že myšlení v tomto smyslu má zásadní význam.
Úplně zjednodušeně řečeno je konzervativní myšlení založeno na vnímání kontinuity. Kontinuální (konzervativní) společnost definoval zakladatel anglického konzervatizmu E. Burke známým rčením: „Společnost je kontraktem mezi živými, mrtvými a dosud nenarozenými.“ Tím chtěl říci, že zaprvé musíme ctít tradiční hodnoty (kontrakt s mrtvými), nejenom jako nějaký folklór a prázdné rituály, ale zcela živě respektováním tradičních pravidel života. To se někdy může jevit jako zpátečnictví, ale vyplývá to z konzervativního přesvědčení o nedokonalosti člověka a nedůvěře k lidským výmyslům. To vede konzervativce k přednostnímu uplatňování zkušeností předchozích generací obsažených v tradičních pravidlech před momentálními lidskými konstrukcemi. To se například kladně projevilo v zemích, které na základě konzervativního myšlení odmítly komunistické myšlenky, daly tedy přednost tradičním pravidlům před líbivými sliby zářných zítřků vykonstruovaných nedokonalým lidským rozumem. To se ovšem může stát kdykoliv, třeba i dnes, odmítnutím přehnaného materiálního pokroku ničícího životní prostředí a navíc i člověka samého a upřednostněním starších méně rozmařilých způsobů života.
Druhá část kontinuity je „kontrakt s dosud nenarozenými“. To je starost o budoucí generace, jejich materiální zajištění a vytvoření příznivého prostředí pro jejich život. V poslední době k tomu přispívá i starost o to, aby se zajistila dostatečně početná příští generace, neboť stávající stav je neuspokojivý a jsou důvodné obavy ohledně zániku evropských etnik. Protože vymírání je nový fenomén, mnozí lidé jej nepochopili a setrvačností se domnívají, že se to nějak spraví samo nebo jej bagatelizují. To je potom zpátečnictví, které bych obecně definoval jako „nepochopení nově vzniklých fenoménů mající za důsledek ohrožení budoucnosti“. Zpátečník není konzervativcem, neboť obvykle lpěním na první části formule (kontrakt s mrtvými) neplní druhou část formule (kontrakt s dosud nenarozenými). Opravdový konzervativec není zpátečník, chápe nové fenomény a chce je řešit v rámci celé šíře definice kontinuity, dokonce se nebojí reinterpretovat staré doktríny, pokud to péče o budoucnost vyžaduje.
V této oblasti se příznivě chová islám, který má v dnešní době pro zajištění početnosti budoucích generací perspektivní pravidla (žena je doma a stará se o rodinu, muž vydělává). Islámští obyvatelé zcela zřejmě dodržují zásadu kontinuity. Tradiční pravidla jsou u nich odrazovým můstkem k zajištění budoucnosti. To je přesně podle Burkovy základní definice kontinuity. Oproti tomu evropská etnika ztratila pojem kontinuity, proto vymírají a zbaběle ustupují.
V rámci toho bych si dovolil vlastní rčení: „Strom bez kořenů neroste, schne a umírá“, národ, který se odtrhl od minulosti, nemá budoucnost. Kontinuita musí být úplná, jinak nemá smysl.
Poloviční až třetinová kontinuita
Opakem konzervatizmu je modernita. Modernita v sobě obsahuje všechny kulturní projevy nesouhlasné s konzervatizmem. Jestliže konzervativci dodržují celou definici kontinuity, potom modernitisté jen část. Komunisté praktikovali poloviční kontinuitu. Snažili se zajistit existenci příštích generací (kontrakt s dosud nenarozenými), ale odmítli tradiční pravidla, která nahradili vlastními konstrukcemi. Nemusím vysvětlovat, jak to dopadlo. Socialisté mají podobné smýšlení.
Opačně směrovaná poloviční kontinuita je ještě zhoubnější. Znamená zahleděnost do tradičních pravidel bez schopnosti jejich změn, trvání na rituálech a folklóru, jako na přednostních pravidlech života bez ohledu na důsledky pro další generace. To se částečně projevuje u některých církví, kde se často mísí perspektivní tradiční pravidla se zásadami viditelně nejenom nepotřebnými, ale i pro budoucí generace zhoubnými (třeba přesvědčování mladých lidí, aby vstoupili do kláštera nebo dělali kněžská povolání s celibátem, když jsou tak potřebné velké křesťanské rodiny). Kromě konzervativců je viditelná starost o budoucnost pouze u socialistů, kteří zároveň odmítají tradice. Tuto poloviční kontinuitu řeší kontraproduktivně materiálními nabídkami v mylném marxistickém přesvědčení, že vývoj společnosti je pouze ekonomická záležitost. Také hledají uplatnění ve struktuře moci, neboť starost o budoucnost jim dovoluje vládnout a přerozdělovat prostředky.
Třetinová kontinuita je přesvědčením těch, které zajímá jen současná generace a život v rozsahu vlastního dožití. To samozřejmě může být zcela obyčejné ignorantství nebo je to přesvědčení na základě jiných než konzervativních idejí. Jde o vynechání kontinuity, jako základu myšlení. Metodou třetinové (silně omezené) kontinuity je pozitivizmus. To znamená řešení všech problémů jen na základě „důkazů“. Protože na příklad není jasný důkaz, že snížení počtu příslušníků každé nové generace o 40% (jak to naznačují statistiky) znamená vážné problémy, potom tento fenomén nikoho nezajímá. Celá společnost se klidně připravuje na vymírání: Služby se zaměřují na staré lidi, školní budovy se likvidují, staví se penziony atd. Jsou to především liberálové, jak pravicoví, tak levicoví, kteří myslí pozitivisticky. Věří ve „spontánní řád“ hlavně v ekonomické oblasti, což se zužuje na víru, že vše vyřeší trh. To znamená, že musí přijít armáda zahraničních pracovníků nebo bude taková mechanizace, že žádná práce nebude potřeba. Výsledkem je jen zaměření na přítomný život. Víra ve spontánní vývoj zbavuje liberály starosti o společnost a její budoucnost. Protože je jejich myšlení velmi omezené a neřeší základní problémy společnosti, musí liberálové občas přenechat vládu socialistům.
Rovnováha
Další komponentou kosmického řádu je rovnováha. Těžko lze v tomto omezeném textu vysvětlit celý problém (jinak viz moje knihy: Občanská obroda a Svoboda a řád). Pouze bych uvedl, že snahou o rovnováhu je především spravedlnost. Pro konzervativce je spravedlnost prvořadá a ohledně trestných činů je „trest snahou o rovnováhu v poškození, aby pomsta byla zbytečná“, nejde tedy o nějakou „převýchovu“ zločince, neboť podle konzervativního myšlení je lidská podstata nedokonalá a špatného člověka obvykle napravit nelze, lze jej pouze izolovat a odradit trestem.
Čínská konfuciánská ideologie rovnováhu nazývá harmonií protikladů. Vysvětlím to na příkladu rodiny: Ženský a mužský princip je odlišný. Jsou to do určité míry protiklady. Jejich zharmonizováním, obvykle na základě přirozených instinktů, vznikne vztah a spolupráce, při které se racionalizují pracovní úkony na základě dělby činností a práce. Tím vznikne racionální přirozený mechanizmus - rodina. Pokud někdo harmonii nebo rovnováhu chce nahradit rovností, potom zahajuje neřešitelný spor, který může rodinu rozložit. Rovnost není rovnováha. Rovnováha je spravedlivé rozdělení činností a požitků. Rovnost není řešitelná, neboť lidé si rovni nejsou a nikdy nebudou. Lze pouze dosáhnout rovnosti před zákonem a částečně rovnosti příležitostí.
Rovnováha je také rovnováhou práv a povinností. Konzervatizmus neuznává nějaká práva „přidělená“ shora. Práva musí být v rovnováze s povinnostmi. Diskriminace není dána tím, že některá skupina postrádá některá práva. Její nároky na shodná práva mohou být uplatněny jen když koná reciproční povinnosti. Homosexuálové by mohli uzavírat sňatky jen tenkrát, když by měli také děti. Pokud jejich vztah děti neplodí, nemohou mít stejná práva s těmi, kteří zajišťují budoucnost společnosti dětmi.
Na základě dynamické rovnováhy je založen tržní mechanizmus a demokracie. Konzervatizmus uznává trh a soukromé vlastnictví jako tradiční hodnoty, jejichž zrušení a nahrazení státním řízením a plánováním je neproduktivní počin pyšného nedokonalého člověka, který přecenil svoje schopnosti. Na druhé straně je si konzervativec vědom toho, že trh není jedinou hodnotou a je jen jedním z mnoha přirozených mechanizmů.
Konzervativní obroda
V současné době, kdy modernita vyřadila funkční konzervativní pravidla, je úkolem angažovaného konzervatizmu znovu navázat nejen na folklórní tradice, ale i na pravidla života předků. Angažovaný konzervatizmus je tedy definován ofenzivně a mohl by se nazvat v širším slova smyslu konzervativní revolucí (kdyby výraz revoluce neznamenal násilný zvrat poměrů). To neznamená fundamentalizmus, ale je nutno reinterpretovat původní národní ideje a znovu je zavést do života.
Křesťanské náboženství má nezastupitelnou úlohu v konzervativní obrodě zároveň se sekularizovaným přesvědčením. Konzervatizmus by měl být politickým a filozofickým rámcem celé obrody a dávat prostor pro všechny naše historické církve. Ekologické požadavky, stejně jako sociální, jsou součástí obrody.
Obroda má zcela ontologické zadání, neboť nebezpečí ekologická, dysgenická a populační si žádají daleko větší konzervativní propagaci a opravdové obrodné hnutí, které by především realizovali mladí lidé (viz moje kniha: Návrat k domovu). Hlavní je pluralita a naturalizace: vytvoření a podpora přirozených mechanizmů rodiny, obce a občanské společnosti; vytvoření rozsáhlé střední třídy usazené na místě, žijící tradicemi v přirozených podmínkách domova. Prvním krokem naturalizace bylo opětné zavedení tržního hospodářství. Jenže liberální politika zastavila vývoj na poloviční cestě, další naturalizace se nekoná, naopak se propagují denaturalizační tendence, nepřirozené přehnané rovnostářství a rozklad přirozených mechanizmů rodiny, obce a občanské společnosti.
Ideové vakuum modernitní společnosti, které je oikofobními multikulturalisty líčeno jako ctnost, je jen předstupněm k totalitním ideologiím. Prázdnota nemůže být programem. Prázdnotu samovolně vyplní jen řvoucí povyk. Hodnotový relativizmus se vyplní jen absolutizmem totality. Pokud nevyplníme včas prázdnotu konzervativními tradičními hodnotami, zaplní nám ji někdo jiný.
11. března 2007
Vlastimil Podracký