Není to dlouho, co nad Hradem, sídlem českých králů a posléze prezidentů, pohaslo
červené, neonové srdce. Tento výplod postmoderny dal jasně najevo, že tradice
je veteš, že není nutno před ničím postát s úctou nebo alespoň zdrženlivostí,
když už vkus absentuje a že v duchu hesel jako – když musíš, tak musíš - nebo
- nevaž se, vodvaž se - , je zájem jednotlivce nade vše a že kult osobnosti
není vyhaslým popelem stalinismu.
Jakoby znesvěcení nacistickým protektorem a komunistickými plebejskými vládci
plivlo na pověst tohoto symbolu české státnosti a poničilo ji tak, jako je poničená
pověst lehké ženštiny, ke které si každý už může dovolit vše.
Příznačně však onen výtvor nad Hradem předznamenal svým nevkusem a absurditou,
svou nebezpečnou zpupností maskovanou až jako hravost, věci příští.
Bývalý prezident se opíral o své věrné ve spřátelených stranách a médiích a
tuto oporu jim Hrad ze své výše vracel košatou ozvěnou. Proto hlasité volání
po nadstranickém prezidentovi, když se vynořila kandidatura Václava Klause.
Kdyby totiž Klaus a ODS kopírovali mravy předchozího prezidenta a jeho věrných,
nastal by velký třesk. Jenže – nic takového se nekonalo.
Václav Klaus až úzkostlivě dodržuje statut nadstranického prezidenta a ODS se
od svého bývalého předsedy odsekla opravdu víc než dokonale, když Mirek Topolánek
podepsal ušlechtile se tvářící a přitom hluboce pokryteckou, prvoplánově protiklausovskou
petici „S komunisty se nemluví“.
Mohlo by se zdát, že vše je v pořádku. Ale není. A stokrát není!
„Hradní klika“ totiž stále horečně pracuje. Nerekrutuje se však, ve správném
duchu absurdního dramatu, z okolí současného hradního pána. Jsou to stále titíž
lidé, kteří se jako dříve zaštiťují demokracií, ačkoli ji jako ubohou chuderku
v roztrhaném kabátku vláčejí sem tam, jak se jim hodí není-li po jejich., protože
oni jsou měřítkem všeho. A po jejich není Klaus na Hradě, protože Václav Klaus
se stal – ač demokraticky zvolen – prezidentem proti jejich vůli. To je zas
ta děvečka neposlušná, demokracie vypekla. Nikdy to Klausovi neodpustí. Jejich
nenávist vůči němu hloubí mezi Hradem a podhradím příkop, proti kterému je ten
Jelení rýhou, vyrytou jehlovým podpatkem.
Co je dnes Hrad, oproti dřívějšímu monolitu Pravdy a lásky? Hrstka prezidentových
spolupracovníků, kteří se střeží ostřeji vystoupit proti nehorázným lžím a účelově
zpracovávaným „objektivním“ informacím v našich médiích. Jen velmi korektně
upozorňují, že by se mělo nebo možná nemělo, že…. pan prezident Jen….to, či
ono. Protože proti nim stojí stále stejný monolit, který ve jménu pravdy a lásky
bezostyšně lže, překrucuje prezidentovy výroky, aby ho pak mohl, když ne přímo
exemplárně popravit, pak tedy dehonestovat nebo alespoň vyplísnit. A jen ať
si Hrad zkusí důrazně se ohradit! Palcové titulky ve stylu „Arogance opět vyplula
na povrch“, jsou už vysázené a jen čekají.
Upozorňuji na to, že kampaň, která zde probíhá, je velmi nebezpečná. Zkreslené
výroky prezidenta o amerických základnách v České republice, srovnávání zahraničních
cest Klause a Havla, líčení premiéra Špidly málem jako pokrevního Bushova bratra,
zesměšňování výhrad proti EU, použití jakéhokoli výroku zahraničního tisku vůči
Klausovi, byť opatrné, ale přece jen napadání Benešových dekretů v otázce Sudet
a nacionalisticko-populistická nálepka na čele málem zločince. Jedná se ale
o prezidenta České republiky, který je před očima celého světa vláčen novináři
své země s takovou urputností a záští, jakých se nedostalo žádnému masovému
vrahovi.
Současná vláda dovlekla zemi do EU a doufá, spolu s mnoha rezignujícími občany,
že za nás a za ně vyřeší tato – snad až mytická bytost – problémy, které nabývají
obludných rozměrů.
Ministr vnitra hystericky ječí v parlamentu (měli mu možná podat botu, aby mohl
třískat do pultíku), ačkoli policie se mu rozkládá pod rukama. Justice lapá
po dechu, zavalená hromadou nevyřízených spisů – a kdyby jen proto, zdravotnictví
leží na ARO, v září se možná neotevřou školy, „tiráci“ budou jezdit po okreskách,
zemědělci budou potřební pro změnu kvůli suchu a pokud se zoufalí občané nezblázní
z toho všeho, tak je odvezou do Bohnic třeba kvůli randálu nějaké technoparty,
protože se nikomu nepovede sehnat pořadatele.
A čeští novináři se jak pilné včeličky věnují devastování pověsti prezidenta
své země.
Tento způsob léta je nešťastný, nemravný a nebezpečný.
V Praze dne 3. srpna 2003
Dušica Zimová