Diskusní
příspěvek dr. Jana Kubalčíka - Sněm Konzervativní strany, Praha 16. března 2002
Dámy
a pánové,
"Zcela
dobře dovedeme si představit dobu, věříme že přijde, toužíme, aby přišla, kdy
celá Evropa bude tvořit jednotný hospodářský obvod, velkou republiku spojených
států, ve které nikoliv dnešní státní teritoria, nýbrž každý národ bude
podkladem pro autonomní jednotku... Taková politická organizace je myslitelna jen
jako důsledek vítězství socialismu." (konec
citátu)
Takto
v roce 1913 hovořil na sociálně demokratickém sjezdu Bohumír Šmeral. Na
jeho slova se v těchto dnech dívám velmi rozpačitě. Vždyť jeho předpověď
se naplňuje! Mám se snad stát odpůrcem vstupu ČR do Evropské unie? Myslím, že
nikoli. Nejen hospodářské, ale zejména kulturní motivy jsou těmi, které mne
udržují v mém přesvědčení o nutnosti vstupu ČR do EU.
Z těch technických mi
stačí jen jeden důvod. Pouze sjednocená Evropa může být natolik hospodářsky
silná, aby mohla účinně spolupracovat se Spojenými státy americkými na obraně
euroatlantické civilisace - a to hlavně vojensky, např. budováním evropského
protiraketového deštníku.
Daleko podstatnější je však
naděje, kterou ve sjednocené Evropě shledávám. Politická různost nemůže být a
nebude odstraněna. Jde však o možnost návratu k jednotě duchovní - ke
kořenům západního křesťanství, z kterých vyrostla naše svoboda a jejichž
stálé působení je předmětem našeho obdivu směrem k USA.
Sjednocování Evropy se tedy
zároveň obávám a doufám v něj. Existuje východisko? Tvrdím, že ano.
Jestliže z kontinentální politické tradice, z které vyšel Šmeral,
plyne, že sjednocení Evropy nelze provést jinak než pod socialistickými
prapory, pak nezbývá než se poučit v politické tradici anglosaské. Na
tomto místě je právě ideální parketa pro Konzervativní stranu. Nejsme a
nemůžeme být Konzervativní stranou sui generis. Hledáme-li duchovní jednotu
Evropy, nemůžeme tak činit jinak než s oporou o britské a americké
politické tradice, nejnověji pak o neokonzervatismus a tzv. Novou pravici.
V této souvislosti si
dovoluji předložit Návrhové komisi, potažmo tomuto Sněmu, návrh, na kterém jsme
se v Brně usnesli - jde o text stručného Politického programu
Konzervativní strany s názvem Konzervativní agenda. Dovoluji si tímto,
dámy a pánové, vyzvat Vás k diskusi nad tímto textem a požádat Návrhovou
komisi o předložení tohoto návrhu k následnému připomínkování a hlasování.
Pokud prosím s textem nejste seznámeni, zde k disposici několik
dalších kopií.
Druhým tématem, ke kterému
bych se chtěl vyjádřit, je problém Benešových dekretů. Nejde mi samozřejmě o
všechny, ale o ty, které se dotýkají vyhnání Němců a Maďarů z našeho území
po 2. světové válce.
Po skončení 1. světové války
byl do nesourodé Evropy vržen dosti nešťastně princip práva na sebeurčení.
V rámci českých oblastí obývaných Němci došlo k přímému střetu dvou
principů, které jsou naprosto rovnocenné. Český stát, který vzniknul právě na
základě zmíněného práva na sebeurčení, nutně potřeboval existovat
v jistých hranicích a to už pro hospodářskou životaschopnost nového státního
útvaru. Na druhé straně tím utrpělo právo českých Němců na jejich sebeurčení.
Nechci samozřejmě unavovat historickými podrobnostmi, které navíc jistě znáte a
dokázali byste je popsal lépe než já. Chci však poukázat na to, že neloajalita
Němců k České republice nebyla rozhodně v roce 38 ničím novým, nýbrž
to byl problém, o kterém se vědělo již při vzniku státu a s kterým se
nedokázala většinová česká společnost a zejména její politická reprezentace
vyrovnat. Navíc tuto neloajalitu lze Němcům jen ztěží vyčítat.
Nechci se uchylovat
k emotivním argumentům a poukazovat na to, že malé děti apod. se ničím
neprovinily. Co se však říci musí je to, že byl uplatněn princip kolektivní
viny, že postiženi byli - slovy dekretu č. 5/1945 Sb. II. - Němci, Maďaři a
jiné státně nespolehlivé osoby. Nelze tedy nepoukázat na to, že samozřejmě ti,
kteří spolupracovali s okupační mocí, musí býti uznáni vinnými a
potrestáni třeba i ztrátou občanských práv a vyhoštěním ze země (ať je již
okupantem jakákoli cizí moc). Na druhé straně ti, kteří se provinili pouze
svojí národností, musí být z hlediska presumpce neviny nahlíženi jako
nevinné oběti.
A tak předkládám druhý návrh
Návrhové komisi. Návrh na materiál do Politického programu Konzervativní
strany, návrh na posunutí restituční hranice k 30. září 1938 v tom
znění, v kterém jej svého času přijal Konvent Strany konzervativní smlouvy
a který de facto znamená požadavek zrušení příslušných tzv. Benešových dekretů
od samého počátku. Jde opět o součást usnesení členské schůze Městského
sdružení Konzervativní strany Brno. Prosím vás, vážení kolegové, abyste se
k tomuto textu v diskusi vyjádřili a žádám Návrhovou komisi, aby o něm
bylo následně hlasováno. Zde opět několik kopií.
Závěrem dovolte, abych i tento svůj příspěvek předal Návrhové komisi tohoto
Sněmu a požádal o zařazení textu do Zápisu z dnešního jednání. Pro
jednoduchost zpracování přikládám disketu, na které je obsažen jak text tohoto
příspěvku, tak texty obou návrhů, které jsem v průběhu svého vystoupení
předložil.
Děkuji za pozornost.
místopředseda
MS Konzervativní strany Brno
Předneseno na Sněmu
Konzervativní strany v Praze 16. března 2002.